Článek
SACN nově tvrdí, že z přídavného cukru (bílého, rafinovaného) by měla pocházet maximálně dvacetina našeho energetického příjmu, v žádném případě však ne více než 30 gramů. Jen pro představu: Dáte si za den dvě kávy oslazené dvěma vrchovatými lžičkami cukru – a měli byste končit. Do takzvaného přídavného cukru se ovšem nepočítá jen „bílý jed", ale i hnědý cukr, med, javorový sirup, sirup z agáve, kokosový cukr, kukuřičný sirup a další.
Teď ovšem do hry vstupuje také psychika. Jakmile vám totiž někdo řekne, že byste něco neměli, člověk má tendenci na takové „zákazy" reagovat deprivační strategií. Okamžitě začínáme velmi toužit po něčem, co si třeba i my sami odpíráme. Čokoláda vás nechávala doposud poměrně chladnými? Tak to počkejte, až vám ji někdo zakáže! Nebezpečí této mentální pasti spočívá hlavně v tom, že už nejsme schopni rozlišit naši fyziologickou potřebu od vlastně uměle vytvořené potřeby psychické.
Pokud lidské tělo tvrdě trénuje na úrovni vysoké intenzity, potřebuje doplňovat hladinu krevního cukru a mít k dispozici okamžité energetické zdroje. Z tohoto pohledu je nejlepší glukóza, u níž dochází k okamžitému vstřebávání. Většina z nás ale přijímá cukru mnohonásobně více, než je ospravedlnitelné fyziologickou potřebou.
Jak z toho ven? Odborníci radí sportovcům využívat plnohodnotné potraviny, jako je celozrnné pečivo, luštěniny, brambory, oves, mléko, ovoce a zelenina. Pokud tělu dodáváme komplexní uhlohydráty, vyvarujeme se také přílišných výkyvů hladiny krevního cukru, které mohou kromě jiného vést také k vlastní závislosti na přídavném cukru. Závislost na cukru se rovněž objevuje v případech, kdy se sportovci nedostatečně nebo nesprávně nevěnují regeneraci!
