Začněte běhat a vydržte. Jak se postavit zásadnímu prvnímu dni?

Ti nejzdatnější klidně desítku i více denně, jen tak, při hrách. Do toho jste pořád po něčem lezli, posilovali i jiné části těla od rána do večera – a tak jste vlastně měli ten nejkvalitnější trénink, který se však nejpozději ve škole smrskl na dvě hodiny tělocviku týdně. Někteří z vás jste navštěvovali nějaký sportovní kroužek anebo jste měli takové štěstí na partu a okolní prostředí, že jste se ve slušné kondici udrželi ještě na základní škole.

Tady už se to začíná dělit na děti sportovní a – řekněme nyní tabletové, předtím snad počítačové či televizní. Někteří z vás jste si na tělocvik sháněli omluvenky a patrně to dělají i dnešní děti. Přichází další škola, práce a rodina a zdaleka ne každý vydrží u sportu jako ve studentských letech.

Také sporty jsou různé, některé jsou spíše rychlostní, jiné silové, obratnostní a vytrvalostní a v různé míře výsledkem kombinací těchto základních dovedností. (Rychlostně silový je např. sprint, silově obratnostní třeba chlapská gymnastika a ve sportovních hrách potřebujete ode všeho trochu.)

Také je známou skutečností, že nás s věkem nejprve opouští obratnost a rychlost, zato se dlouho můžeme lepšit vytrvalostně. Tedy zatímco školní patnáctistovka nebyla obecně příliš v oblibě, můžete klidně jednou uběhnout celý maratón, a ještě si to náramně užít. Dobrá zpráva, ne?

Horší jsou ale další nevyhnutelná fakta: snad až na výjimky jsme se narodili pohybově zdraví a přirozeným vývojem jsme si vybudovali pohybový aparát v rovnováze. Hrbit, makat i relaxovat převážně vsedě jsme se naučili až později. Mnozí již před vstupem do školy měli prohnutá bedra, vystrčená ramena, předsunutou hlavu, zatěžovali některé svalové skupiny příliš, jiné nechali zahálet. Možná vás stále nic nebolí, patrně však ano, alespoň občas, můžete mít za sebou úraz nebo operaci na pohybovém aparátu...

A zde nastává podstatný rozdíl mezi tím poprvé – v raném dětství a (znovu)poprvé nyní. Zatímco tehdy jste začínali doslova od prvních krůčků na zdravém pohybovém aparátu a vaše tělíčko bylo úžasně lehké, nyní už jsme těžší a prakticky každý nějaký ten problémek máme (ano, jsou k vidění i velmi mladí lidé, kteří sice nějak běhají, ale jejich tělo svým způsobem při pohybu doslova křičí o pomoc).

A pak jsou tu ty ambice. Když vaši kamarádi, blízcí a známí, kteří nejspíš donedávna také neběhali, najednou dokonce i závodí, chlubí se na sociálních sítích svými uběhnutými trasami a svou medaili z půlmaratonu přinesla ukázat i lehce oplácaná kolegyně odvedle, to by bylo, abyste to nezvládli taky. Dokonce vás pozvala na trénink!

Jak to udělat, abyste po pár stech metrech nepadli vysílením? Vyhněte se chybám, nejlépe předem. Tou nejčastější je, že když si řekneme, že půjdeme běhat, tak se prostě rozběhneme. Ono to ze začátku docela jde. Jenže nějak nestačíme s dechem a po pár desítkách vteřin máme dost.

Pokud jste vždycky nějak sportovali, nejlépe aerobně a vaše pauza nebyla tak dlouhá, patrně dokážete své počáteční tempo lépe odhadnout a s velkou pravděpodobností můžete opravdu od začátku rovnou běhat. Pozor, může to být tempo mnohem pomalejší, než jste si mysleli. Ale nejspíše dokážete ještě poslechnout tělo a včas zvolnit, abyste v tom stálém tempu vydrželi pro začátek půl hodiny. (Nezapomeňte ani na to, že i jako batolata jste nejdříve chodili, a až o něco později běhali.)

Pro všechny ostatní platí rovněž ta počáteční půlhodina, ale běh to s největší pravděpodobností hned nebude. Nestyďte se začít svižnější chůzí, k níž můžete mírně přidat „běžecké" paže. Tempo by mělo být vždy takové, abyste si při běhu/chůzi zvládli povídat. Pokud trpíte nadváhou, bude to právě chůze, která vám pomůže váhu do začátku zredukovat a zmírnit tak zátěž na klouby, která je v tomto případě větší.

V dalším „levelu" pak stačí oproti chůzi jen malinko odlepit nohu od země – dostanete i do velmi mírného tempa alespoň minimální letovou fázi, a už vlastně běžíte! Kdyby to bylo příliš náročné, zkuste indiánka. Indiáni překonávali i velmi dlouhé vzdálenosti střídáním velmi mírného běhu a chůze. Postačí minuta lehkého klusu a minuta chůze po dobu třiceti minut, v dalších týdnech dvě minuty klusu – minuta chůze a postupně přidáváte, až dáte svou půlhodinku v kuse.

Těžší postavy a nulová kondice bude zpočátku potřebovat podobné schéma, ale střídáme zde pouze volnou a lehce svižnější. Majitelé takovéto tělesné schránky si na svůj první opravdový běh počkají trochu déle, ale dočkají se ho také, pokud vytrvají.

A v čem napoprvé vyrazit? Nejdůležitější je správné obutí. Protože právě boty tvoří položku, na které není radno šetřit, udělají vám na vaše první procházky lepší službu staré kecky, než narychlo koupené boty někde z tržiště. Na kvalitní obuv ale rozhodně myslete už při nejbližší výplatě. A jak dlouho potrvá, než bude z chůze běh? To je individuální. Zhruba za čtvrt roku vaše kondice vzroste natolik, že už nejspíš budete běhat.