Článek
Wizz Air Kyiv City Marathon: Matka vlasti dohlíží na běžecké klání
Wizz Air Kyiv City Marathon: Vitalij Kličko byl rovněž na místě.
Wizz Air Kyiv City Marathon: Nezapomeňte ochutnat boršč.
Wizz Air Kyiv City Marathon: Je to dřina! A přeci se nám všem líbí!
Vnímám hustý déšť, silný vítr a most přes rozlehlý Dněpr, který nebere konce. Zkouším se schovat za dva vysoké běžce z levé strany, ale během chvilky se směr větru otočí. Veškerá taktika selhává a opět cítím studený vítr na své tváří, tentokrát ale z druhé strany. Říkám si, že takto asi vypadají extrémní podmínky, ale ani ty mě nemohou zastavit. Maratón je výzva, ke které se člověk musí postavit čelem. Nakonec přeci jenom zastavuji a fotím se s největší sochou, kterou jsem kdy v životě spatřil na vlastní oči. Z místa, kde stojím, sice není tak působivá, jako když se jí ocitnete tváří v tvář, ale i přesto stojí za to se zastavit a udělat si s ní památku.
Monument se jménem Matka vlasti se tyčí nad Kyjevem podobně jako Ježíš nad Rio de Janeirem. Tato 102 metrů vysoká gigantická socha, připomínající oběti druhé světové války, patří mezi nejvyšší monumenty světa. V době svého dokončení, před více než 40 lety, byla dokonce nejvyšší sochou na světě. A my, maratonští běžci, jsme měli to štěstí se s touto ženou, držící v jedné ruce meč a ve druhé štít, na trase potkat. Když běžím kolem ní, vnímám zvláštní energii a tento emotivní a působivý zážitek si odnáším s sebou...
Kyjev je obrovské město. Počet obyvatel se prý blíží sedmi miliónům. Překvapivě se to zjišťuje podle objemu prodaného chleba. V živé paměti mám stále záběry z Náměstí Nezávislosti, Majdanu, ani ne dva roky staré, které oběhly svět. Postupem času ale přicházím na to, že situace se opravdu změnila a dost výrazně k lepšímu. Město žije svým životem, ráno vidím Kyjevany odcházet za prací, kavárny jsou plné lidí a při cestách po městě místní hromadnou dopravou potkávám vesměs spokojené a příjemné lidi. Kyjev je město nádherných památek, pravoslavných kostelů, klikatých uliček a pouličních maleb, takzvaných muralů, které po městě začaly vznikat v nedávné době. Na rozdíl od street artu nebo graffiti, které jsou z velké většiny ilegální, jsou muralartová díla povětšinou objednávána samotným majitelem stavby za účelem její výzdoby.
| Wizz Air Kyiv City Marathon |
|---|
| Trať maratonu je složená ze dvou rozdílných okruhů. První z nich vede novější částí města kolem sochy Matka vlasti, památníku obětem druhé světové války, a okolo Starokyjevské Lávry. Kromě přeběhu řeky Dněpr po mostě Evgenya Patona vede trasa všemi hlavními třídami. Druhé kolo běžce zavede do starého Kyjeva, kde závodníci uvidí původní městskou architekturou z doby před druhou světovou válkou. Povrch je téměř po celé trase příjemný, trasa celkově však závod patří mezi ty obtížnější. Běžci se musí připravit na několik kopců. Značení trasy je přehledné, kilometrovníky včetně označení občerstvovacích a osvěžovacích stanic mohou běžci spatřit z větší vzdálenosti. Cena startovného na kyjevský maraton není vysoká a ubytování v příjemném prostředí se dá sehnat za peníze, na které jsme zvyklí u nás. Přímé letecké spojení z Prahy sice existuje, ale levněji vyjde cesta přes Katovice a pak nízkonákladovou leteckou společnost. A když už budete v Kyjevě, nezapomeňte ochutnat ukrajinský boršč, pirogy nebo sušenou rybu s místním pivem. Veškeré informace jsou k dispozici na webu www.runukraine.com. |
Několikrát jsem se při svých toulkách po městě dostal do taxíku. Nevím, zda jde o místní zvyk, či náturu obyvatel, ale řidiči jsou zde extrémně otevření a sdílní. Dokonce jsem jednou natrefil na bývalého zajatce v konfliktu na Srí Lance. Vojenský pilot, za kterého údajně požadovali výkupné 150 tisíc dolarů, si teď přivydělává jako taxikář. „Měl jsem hrozný strach, kdo za mě takovou částku bude schopen zaplatit, ale na druhou stranu si říkám 'takhle málo za můj život'?! To nejsem tedy na trhu nijak cenný," směje se.
Je tu závodní den. Přibližně dvacet minut před startem maratonu zvažuji, zda si již odložit oblečení navíc a zařadit se do svého startovního koridoru. Nechce se mi. Pořád prší, je docela chladno a vítr nepřestává nepříjemně foukat. Jsem ve skupince lidí přímo na Majdanu v Pamatníku vítězství, kde se dá docela dobře schovat. Svlékám si kalhoty, bundu a všechno dávám do svého příručního batůžku.
Jak jsem se cítil během celého závodu, jsem naznačil na začátku. Maraton jsem úspěšně doběhl, teď už je čas na chvilku klidu. Je večer po závodě a dopřávám si speciality příjemného minipivovaru v centru Kyjeva. Ani ne sto padesát metrů od místa, kde sedím, bydlel slavný Bulgakov. Je příjemné přemýšlet, že možná i on sem dříve zaskočil na sklenici piva nebo věhlasný boršč.
V paměti mi utkvívá věta kyjevského úředníka, na kterou vzpomíná Dmitry Chernitskyi, technický ředitel maratónu: „My tady ulice nezavíráme ani kvůli papežovi, ale kvůli tady těm bláznům pobíhajícím po městě to máme zavírat?" Podporu kyjevský maratón našel u primátora města, Vitalije Klička, bývalého boxera. Zajímavostí je, že se svým bratrem Vladimirem prožili své dětství v československé Mimoni, kde chodili do místní školy pro děti sovětských vojáků. Sám Vitalij Kličko odstartoval a běžel charitativní běh na 2 kilometry a před závodem nám stačil sdělit, jak rád vzpomíná na svůj pobyt poblíž Mladé Boleslavi. „Občas se tam jedu podívat a navštívit místa, kde jsem strávil kus svého života. Vzpomínám na to velmi rád." Bylo zajímavé slyšet takováto příjemná slova od dva metry vysokého mistra světa.
Dokončení maratónu bylo něco neuvěřitelného. Ostatně jako pokaždé. Něco nekonečného máte za sebou a něco nového vás zase čeká. Je to trochu jako závislost, byť strašně zvláštní. Všechno vás bolí, na třicátém kilometru se proklínáte, ale pak vás dva kilometry před cílem zahltí euforie. Každý, kdo to zažil, to moc dobře zná. Každý dnes zmiňuje pozitiva běhání v lesích po měkčím povrchu, ale doběhnout pravý závod v zajímavém prostředí, kterým Kyjev bezpochyby je, to je zážitek a zkušenost, které ve vás již zůstanou. Ve mně určitě. Bezpochyby to pro mě byl nejzajímavější maratón, který jsem kdy v životě běžel.
