Hlavní obsah

Maratón pod 2 hodiny? Vědci nejspíš našli způsob, jak je to možné

23. 10. 2016, 9:46Boulder

Na počátku stál výzkum, jak moc ovlivní náš výkon hmotnost použité běžecké obuvi. Už od 80. let minulého století se ukazovala obecná konkluze, že přídavných 100 gramů obuvi ovlivní běžcův výkon o 1 % negativním směrem, bude potřebovat o 1 % více energie, aby dosáhl stejného výsledku. V této teorii jsou rychlost a energetický výdaj v lineární závislosti. Tým vědců kolem Rogera Krama z University of Colorado teď ale přišel s ještě zajímavějším zjištěním.

Dočkáme se maratónu pod dvě hodiny už brzy?

Článek

Experimentátoři vzali jeden druh obuvi tak, aby všichni měli stejné podmínky. Alespoň na oko. A do jazyků a postranního polstrování do některých zašili malé olověné kuličky. Vznikly tak vlastně další dva druhy boty ‒ o 100 a o 300 gramů těžší oproti výrobní verzi. Skupina dobrých běžců absolvovala bezpočet testů na běhacích pásech i na atletickém ovále. Běžci netušili, že pokaždé váží jejich boty jinak. Důmyslní odborníci totiž zjistili, že člověk rozezná váhu obuvi, jen když ji drží v ruce, nikoli když ji má pouze na noze. Namluvili tedy běžcům, že boty jim kvůli citlivým senzorům musí nazouvat a zavazovat oni.

ČTĚTE TAKÉ: Svět se ptá: Kdy padne magická hranice královské disciplíny?

A výsledky? Energetická náročnost běhu se zvyšovala o 1,11 % s každými 100 gramy navíc. Ovšem, když běžci absolvovali kontrolní závod na 3000 metrů, časy se zhoršovaly jen o 0,78 % na 100 gramů váhy obuvi navíc. Univerzitní tým si byl vědom jednoho faktu: Na pásu, kde se měřil energetický výdej, běhali sportovci pomaleji, na dráze mnohem rychleji. A první důležité zjištění bylo na světě: Velikost efektu dodatečné hmotnosti bot závisí na rychlosti, jakou se běžec pohybuje. Jinými slovy: Čím rychleji se pohybujete, tím se negativní vliv těžší obuvi více stírá.

Následovala idea číslo dvě. Světový rekord v maratónu s hodnotou 2:02:57 byl zdolán (Dennisem Kimettem) v botách o hmotnosti 230 gramů. Podle závěrů vědeckého týmu by úspora 100 gramů na takových botách znamenala snížení výsledného času o 57,54 vteřiny. A kdyby keňský běžec zahodil boty úplně? Úspora 2 minut 12 vteřin a nějakých drobných. Blížíme se k hranici dvou hodin opravdu na ostří nabroušeného skalpelu.

Je tu ovšem jeden malý zádrhel. Se ztrátou obuvi ztrácí běžec také polstrování, které podle předchozích výzkumů stejného týmu zlepšuje výkon o 3-4 %. Nicméně další výzkum téhož týmu ukazuje, že stejného výsledku jako s botami se dá docílit polstrováním závodního povrchu. Stačilo by tedy teoreticky mít okruh s povrchem fyzikálními vlastnostmi odpovídajícím 1 centimetru pěny EVA a dosáhneme ideální kombinace podmínek, kdy obuv váží 0,00 gramů, zatímco výhody polstrování jsou zachovány. Pokud bychom tedy šampiona vyzuli z bot, dali mu k dispozici krytý ovál s dobrým povrchem a bez vanoucího větru, měl by čistě teoreticky maratónskou hranici dvou hodin zdolat.