V kopcích zaplatili strachem

„V noci jsem se budil nervozitou. Hlavně z toho, aby nikdo nezabloudil," říkal Honza Bartas v předstartovním videorozhovoru. První ročník běžel on, vloni Tomáš „Hovís" Hovorka a letos si tuto šanci neměla nechat ujít třetí z organizátorské party Zuzana Bartasová, kterou fajnšmekři světových ultrazávodů znají pod jménem Urbancová. Za neúčasti loňské vítězky Adély Stránské dnes patřila do užšího okruhu adeptek na medailové podium. Společně s Petrou Kotlíkovou, Veronikou Tuhovčákovou či Petrou Stočesovou. Do této skupinky se řadila i Kristýna Hájková, známá ultraběžkyně, crossfiterka a restaurátorka, která má letos prioritu v triatlonu a dnešním závodem si přijela zpestřit svou přípravu. „Jsem ráda, že můžu závodit v dresu pořádajícího oddílu SK Babice, kde mám mnoho přátel. Vloni jsem pomáhala na občerstvovačce a letos se těším, že závod absolvuju," říkala před startem.

Registrace běží podle předem připraveného itineráře, ženy se oblékají do svých běžeckých outfitů v „teple" kabiny místního FK Zvole, muži to musí zvládnout venku „na mrazu" či v autě na pár set metrů vzdálené louce. Nikdo si nestěžuje, vládne příjemně kamarádská atmosféra, běžný to jev v komunitě trailově zaměřených běžců. Z celkové porce závodní trati vede ani ne kilometr po asfaltu a rovinatých částí tam také moc není. Většinou se jedná o lesní, skalní či polní cesty, běžci musí překonat pět kopců s převýšením přes 700 výškových metrů.

V půl jedenácté zní povel ke startu a nafukovací branou probíhá více než stovka závodníků a závodnic, někteří dokonce i se svými čtyřnohými miláčky jako doprovodem. Od prvních metrů se na špici usazují dva favorité, kteří si to rozdali o dvě nejcennější medaile už vloni, Honza Procházka a Honza Havlíček. Oba reprezentanti, i když v odlišných běžeckých disciplínách - skyrunningu a orientačním běhu. Na druhém kilometru přichází první bahnitý seběh a borci, kteří zvolili hladkou podrážku silničních bot si sypou popel na hlavu. „Byla to velká chyba, za kterou jsem zaplatil strachem v každém kopci. Bylo zapotřebí se soustředit na každý krok a pohyb, stačilo malé zaškobrtnutí a letěl jsem pár set metrů do údolí," říkal jeden z běžců. Ale právě o tom trailový běh je, adrenalin a žádná jednotvárnost v monotónním ukrajování uběhnutých kilometrů.

Na jediné občerstvovačce zhruba v polovině trati u altánku vedle zbraslavské lesní zoo se podává teplý čaj, ionťák, banán, rozinky či vánoční perník. „Tam už jsem na Honzu ztrácel přes půl minuty a věděl jsem, že je na tom lépe," popisoval boj o první místo Honza Havlíček, který nakonec zaostal o necelé tři minuty za druhým Honzou. Procházkův vítězný čas měl v cíli hodnotu 1:10:25, což je vzhledem k převýšení a profilu úctyhodný výkon. Bronz vybojoval Tomáš Buryška, který si trať otestoval den předem, když pomáhal se značením, jež nemělo chybu. „Jsem celkem rozsekaný a všechno mě bolí, ale se třetím místem jsem velmi spokojen. Bylo dobré, že jsem potrénoval seběhy, je to specifická běžecká disciplína a dneska se to hodilo," popisoval své dojmy.

„Nejtěžší pasáží pro mě byl úsek dole v údolí, kde se snad desetkrát musel přeskakovat potok a vlastně pořád měnit krok," říkala Kristýna Hájková, která skončila nakonec pátá mezi ženami. Pro vítězství si suverénně doběhla Petra Kotlíková, která druhé Barboře Pasekové nadělila téměř dvě minuty. „Byl to moc krásný závod, který jsem si skvěle užila. Trochu mě mrzí neúčast loňské vítězky, protože jsem jí to chtěla letos vrátit," říkala s nadsázkou u porce vydatného vývaru s chili papričkou. Za nadšeného sdělování dojmů z překonaných úskalí trati a líčení kritických momentů ve strmém stoupání se sportovci občerstvovali domácími koláči, polévkou nebo čajem s návštěvou rumové víly. V jednu hodinu proběhl slavnostní ceremoniál s bohatým oceněním od sponzorů závodu, nechyběla závěrečná tradiční tombola.

„Je super, když se rychle vyprodají čísla, když dorazí kamarádi, když dorazí rychlí běžci a běžkyně, když nám přijdou pomoc rodiče a kamarádi. To nás každý rok příjemně šokuje a dělá nám to radost. Taky si moc vážíme podpory ze strany obce Zvole v čele s panem starostou, bez nich by to nešlo. Honza týden před závodem nespí ze strachu, že se někdo ztratí. Nejlepší pocit potom je, když do cíle všichni dorazí, navíc po plánované trase. Myslíme, že letos se nám povedla zlepšit úschovna, šatna pro holky a teplý nápoj na občerstvení," řekla Zuzana Bartasová za celý organizátorský tým. A z čeho by se rádi poučili pro příští, čtvrtý ročník závodu?

„Příště bychom rádi zlepšili zásobování cílového občerstvení – aby se netvořila tak dlouhá fronta na čaj. Dále spoléháme na upřímnou zpětnou vazbu od kamarádů, co by se dalo vylepšit. Na druhou stranu, neradi bychom běžce rozmazlovali. K srdci si bereme připomínku mladých pušek z řad orienťáků, že by se to pivo po doběhu hodilo. A rum, více rumu, letos nám došel. Trochu nás mrzí, že zůstalo nevyzvednutých skoro 50 čísel, i když byla možnost je bezplatně vyměnit do pátku. Už se těšíme na příští rok."