Článek
Základní filozofií parkouru je volnost pohybu. Zároveň také bezpečnost a praktičnost. Můžete třeba zrovna trénovat nebo spěchat na vlak, aniž byste se zdržovali s obíháním překážek. Parkour nabízí tři zásadní věci:
♦ práci na sobě na fyzické i duševní úrovni
♦ možnost dostat se rychle třeba i na těžce dostupné místo, aby člověk dokázal někomu pomoci
♦ možnost vyhnout se konfliktu tím, že rychle a efektivně opustíte místo
Le parkour se často zaměňuje s free runningem. Mají stejný základ, vychází ze stejných principů. Ale parkour je ve finále o tom, že je člověk efektivní. Překonává překážky, aby se dostal z jednoho místa do druhého za co nejkratší dobu po co možná nejpřímější linii. Free running je show. Jde o to naučit se například i salta, která primárně neslouží k přesunu jako takovému, ale jsou více na vizuální efekt. Je to děláno tak, aby se na to dobře koukalo, a tady nám už do toho zasahuje komerce. Toto parkour už není. „Parkour by neměl být komerční," říká Martin Skalník jakožto oldschoolový parkourista, za kterého se považuje.
Parkour by měl být o vnitřní harmonii duše a těla a o jejich vzájemné komunikaci. Jde o to naučit se vnímat své tělo, jeho potřeby a zároveň si být realisticky vědom toho, na co člověk má. Určitě je někdy nutné pracovat i se strachem, zkoušet něco nového, abychom mohli posouvat své limity. Nikdy by to ale nemělo být pro traceura (traceur ‒ původní označení pro příznivce le parkour, pozn. red.) samotného nebezpečné. Akademicky řečeno: Při parkouru by se člověku nikdy nemělo nic stát.
Nejde o extrémní sport
„Ale takhle to v praxi úplně nefunguje. Někdy se stane, že vám ruka nebo noha uklouzne, uvolní se kámen... Jako v každém sportu, jsou i zde určitá rizika. Parkour ale není v žádném případě extrémní sport, není to vlastně ani sport, je to pohybová disciplína," sdílí své přesvědčení Martin Skalník.
„My traseuři to děláme sami pro sebe, chceme se zlepšovat pro své vlastní potřeby, a to i ve smyslu, abychom byli schopni v případě potřeby pomoci jiným. Hlavním heslem parkouru totiž je: Buď silný, abys byl užitečný. To je ta pravá podstata filozofie parkouru," dodává traceur z Jablonce nad Nisou.
Užitečný sobě samému a užitečný svému okolí, tak bychom mohli jiným slovy tuto filozofii shrnout. Jde o to naučit se vnímat prostředí, možná i trochu jinak, než je běžné. Traceur se pak dostane rychle i na místa, kam by se běžný člověk ani nedostal nebo se tam dostal pomalu. Naopak se trascur rychle přesune z míst hrozící konfrontace, které se chce vyhnout. Laicky řečeno, kdo uteče (rychle, efektivně, překvapivě), ten vyhraje.
Pravidla starých klasiků parkouristů jsou nepsaná. Člověk by měl vždy respektovat své okolí a neporušovat pravidla. „Tady už se pouštíme na tenký led. Parkour sám o sobě je totiž o tom, že se porušují pravidla systému. Člověk zpravidla leze někam, kam by neměl. Porušuje určitá pravidla nastavené systémem, překonáváme omezení připravené pro ostatní lidi – zdi, plůtky, zábradlí... dostáváme se do míst, kam je přístup omezený," vysvětluje Martin.
„Lezeme i do výšek. Určitou dobu trvá, než si člověk zvykne, než se přestane bát, ale má pak i větší jistotu, když se nebojí. Je tady určitá podobnost s armádou. I vojáci se připravují na překonávání překážek, aby pak byli v boji připravení a hned tak něčeho se nezalekli," upozorňuje Martin na fakt, že parkour samotný vychází z tréninku francouzské armády.
Nikdy se ale nedostal do konfrontace s někým konkrétním. „Někdy se dostaneme do nějakého areálu a podobně, ale než na nás někdo přijde, už jsme dávno pryč (smích). Nejde nám o to něco ničit nebo něco krást, takže ke konfliktům vlastně nedochází," říká parkourista.
Spoty, místa svých tréninků, traceuři také sami uklízejí. Dělají to pro sebe, aby si nezničili ruce například o střepy, nezapíchli si jehlu s injekční stříkačkou do nohy nebo si na něco nenabodli záda..., ale užitek z toho mohou mít samozřejmě všichni. Dokonce občas bývají akce, kdy vůbec neběhají, neskáčou a jdou na spoty jenom uklízet. I tím také chtějí ukázat, že obecné přesvědčení o tom, že parkourista rovná se vandal, je mylné.
