Rychlost versus vytrvalost: Dlouhé tratě pro vyčištění mozkovny i na pořádný záhul

Dlouhé tratě v atletice jsou běhy od tří kilometrů výše. V životě je ale všechno relativní. Jako někdejší sprinto-čtvrtkařka jsem kdysi tvrdě odmítala jakýkoli pokus přesvědčit mne, ať si zkusím aspoň osmistovku s tím, že něco tak příšerně dlouhého by mě určitě zabilo. Těm, co začínají na dvaceti kilometrech, připadá i desítka ještě jako sprint.

Trénink na trojku či pětku je také ještě dosti rychlý, skladbou není daleko od tréninku na střední tratě a také mnozí středotraťaři se později k těmto tratím posouvají, nebo to zkoušejí na stýplu. Tedy i vytrvalec musí trochu šimrat rychlost, aby nenarazil předčasně do rychlostní bariéry, a neměl by se bát rychlých rovinek, nebo třeba třístovek.

Energetické krytí je při běhu na 1500 metrů z poloviny aerobně-anaerobní a se vzrůstající délkou tratě přibývá podíl aerobní práce. I maratónec si nejpozději v závěru svého dlouhého závodu mákne také trochu anaerobně, budou to však jednotky procent. A platí zde známá věc: Chcete-li se zrychlit v maratónu, budete potřebovat vylepšit i půlku, desítku a pětku. Nejste-li specialisty na konkrétní jednu či dvě disciplíny, hodí se tratě v závodech i střídat: závod v půlmaratónu vám může posunout desítku (poslouží vlastně jako hodně kvalitní tempově-vytrvalostní trénink), pěkně zaběhnutá desítka vás posune i na delších tratích a leckdy i napoví, s jakým časem můžete na těchto tratích počítat.

Pokud ale tratě rádi střídáte, bude těžké postavit nějaký systematický trénink tak jako u specialisty. Speciální tempo je tempo, kterým běháte vaši závodní disciplínu (třeba desítku), tempová vytrvalost 1 je tempo, které máte na trati o jednu delší (tedy půlmaratón), tempová vytrvalost 2 je tempo, kterým zaběhnete trať o jednu kratší (tedy zde pětku). Obecná vytrvalost, všem společná, se pak běhá v tempu ještě volnějším, nebo chcete-li konverzačním.

Tady nabíráte kilometry a posilujete kondici, bez níž to v žádném případě nepůjde. Můžete sice zejména v začátku běhat hladce a rychle (a půjdete také nahoru), brzy se ale zastavíte a svůj výkon neposunete. Pokud si ale vybudujete nejdříve základní kondici a teprve potom přidáte i na rychlosti, dostanete se podstatně výše.

Tempo obecné vytrvalosti (i všechna další odvozená tempa) bude také jiné u běžců, kteří dávají desítku pod 40 minut, a jiné u těch, kteří jsou na časech o 15-20 minut pomalejších. A když jsem se připravovala na maratón, necelých pět měsíců po porodu syna, dostávala jsem se ze zpomaleného „maminkovského" tempa na své obvyklé. Dlouhé, přípravné maratónské běhy jsem tehdy běhala prakticky pokaždé jinak, někdy také s kočárem. Nemohla jsem tedy potřebné kilometry naběhat v tempu „kilometr za tolik a tolik", což v závodě trochu chybělo, nicméně časem 3:40:16 jsem zaostala jen asi 18 minut za svým tehdejším osobákem.