Článek
Už jsem skoro dva týdny neběhal! Dokážete si něco takového představit? Já ne. Dobré bylo, že se alespoň běžel ten maratón v Berlíně, takže jsem se mohl na běh s velkým B alespoň koukat u mámy na televizi. Už pěknou řádku měsíců ale se Sportovním klubem vozíčkářů pro ještě větší čest a slávu hendikepovaných sportovců chystáme běh na 100 mil ze Sněžky do Prahy. No myslíte, že mi to moje Velké zaklínadlo dalo příležitost se nějak lépe připravovat?
Prd! Dva týdny ani ťuk. Tak běhám alespoň v myšlenkách. Někde jsem totiž četl, že ruští i američtí vědci dokázali skutečnost, že je to stejně účinné, jako když se doopravdy sportuje. A má to tu výhodu, že na občerstvovačkách můžete mít všechno, co si dokážete představit. A sníst toho neskutečná množství, aniž by vám z toho bylo špatně. A na každém kilometru vám může fandit třeba Miss World ve spodním prádle. No, pak to má taky pár nevýhod. Třeba že u toho usnu dřív, než doběhnu k prvnímu kilometrovníku.
| Runní káva [čti „ranní káva"] je takovým seriálem volnějších úvah a zamyšlení, no zrovna takovým tím čtením k ranní kávě. Může to být čtení nenáročné i hloubavé přesně podle toho, jakou hloubku mu zrovna budete chtít přisoudit. Chutná nejlépe v houpacím křesle, s trochou mléka a skořice. |
Ale těch sto mil bude skutečných! Čas na zachování paniky! Nejen, že nemám natrénováno, nejen, že vůbec nevím, jak se tam dostanu, abych v sobotu ráno mohl odstartovat ze Sněžky (snad bude jezdit lanovka, abych to předtím nemusel ještě celé vyběhnout!), ale navíc už dva týdny pajdám.
Je to tak. První „zranění" po dvaceti letech maratónění. Ale nechápejte mě špatně, vůbec si nestěžuju. Podle nejrůznějších nejzrůdnějších statistik jsem měl být zraněný asi tak šestnáctkrát do roka. Takže jedna větší patálie za dvě dekády mi zase nepřijde tak špatná. Navštívil jsem s tím dochtory a je to buďto ostruha, nebo plantární fascitida, ale vůbec nejspíš je to všechno dohromady. Naproti tomu holky z fyzioterapie říkaly ‒ hned poté co jsem se jim svěřil se svými stomílovými úmysly, že to dám i tak. No, tak já jim tedy věřím.
Je tu taky jedna věc, která mě hodně uklidňuje. Mrakoplašovi sice Velké zaklínadlo dost znepříjemňovalo život, na druhou stranu mu ale nedalo zahynouti ani v situacích, které jinou alternativu než smrt jednoduše vylučovaly. Jestli se to moje heslo bude chovat alespoň trochu jako Mrakoplašovo zaklínadlo, mohlo by to pro mne mít i nepopiratelné výhody. Třeba si vážně můžu běhat, kdy chci, co chci. Třeba to bude trošku bolet, ale třeba to i tak dám. A zaklínadlo se postará o všechno ostatní. Jo, určitě to tak bude... Holky z jedné písně přece taky říkaly, že punk není tady, ale že je někde jinde... Třeba na Sněžce? Tak čau, běžím to ověřit!
