Článek
Zdá se, že za sebou máte dokonalý závod...
Ano, díky za to. Posledních 17 kilometrů jsem na to byl sám (dva ze tří Kipchogeho vodičů nečekaně odstoupili ještě daleko před půlkou - pozn. red.), ale vůbec jsem na to nemyslel. Měl jsem na mysli pouze jednu myšlenku – držet rychlost až do úplně posledního kilometru.
Podařilo se vám překonat světový rekord. Kdy jste si během závodu byl vědom toho, že se tak skutečně stane?
Byl jsem si jistý, že dokážu zaběhnout nový rekord po třicátém kilometru.
Na konci každého maratónu je vidět spousta běžců s bolestivým výrazem ve tváři. Co vy děláte proti bolesti, nebo ji snad vůbec necítíte?
Když běžíte maratón, bolest vámi zcela prostupuje. Vy ale od ní musíte svou mysl držet dál a koncentrovat se jen na závod.
Co vám běží hlavou, když běžíte takový závod, jak dokážete posouvat své limity?
Nevěřím na limity. Když trénuji, snažím se naslouchat svému tělu a zkouším ho vybudit za jeho hranice, když cítím, že je ta správná chvíle.
Na pořadu dne je dvouhodinová bariéra. Od vašeho současného rekordu je to ještě 99 vteřin pod tuto magickou hranici. Co si myslíte, že se musí stát, aby mohla být tato hranice překonána v rámci oficiálního závodu? (Kipchoge v květnu minulého roku zaběhl 2:00:25, ovšem za nestandardních podmínek. - pozn. red.)
Ve skutečnosti je to jen pětadvacet vteřin. Není to žádná složitá věda tuto hranici překonat. Jednoduše v to musíte věřit, potřebujete skvělý tým, který věří ve vás i společnou věc. Potřebujete dokonalé boty a musíte být lepší běžec než kdokoli před vámi. Pak je možné všechno.
Běháte v botách, na jejichž vývoji jste se podílel. Kolik času, se domníváte, vám pomohly ušetřit?
Ve skutečnosti může mít každý takové boty, nejen já. Boty jsem testoval a výrobci poskytoval zpětnou vazbu. Podílel jsem se na vývoji nejrychlejší boty, jaká kdy byla. Ale i přesto běžet rychle zůstává na samotném běžci.
Jaké jsou podle vás tři základní charakteristiky, které by měl běžec splňovat, pomýšlí-li na maratón?
Soustavný a konzistentní trénink, vášeň a sebekázeň. Sebekázeň je o soustředění se a žití jednoduchého života.
Jaké rady byste dal rekreačním běžcům, kteří trénují na svůj první maratón?
Samozřejmě trénink je důležitý. Ale důležitější je vášeň, kterou do něj vkládáte. Musíte opravdu silně věřit, že jste schopni to dokázat a zaběhnout takhle dlouhou distanci. To je kouzlo maratónu.
Jak jste se cítil v to maratónské ráno?
Cítil jsem se dobře.
Cítíte se vůbec někdy ještě vystresovaně nebo nervózně před závodem?
No, určitá tenze tam je. Když necítíte určité napětí, pak nemáte šanci, pak je závod ztracený.
Jak jste se připravoval to ráno v den D?
Prostě vstanu, trochu se protáhnu, jdu se trochu vyklusat a zase se trochu protáhnu.
Jak jste se cítil, když jste protínal cílovou pásku? Překvapil jste sám sebe?
Cítil jsem se skvěle, ale byl jsem překvapen časem 2:01. Věděl jsem, že nakonec zaběhnu světový rekord, ale až tak dobrý čas jsem nečekal.
V Berlíně už jste závody běžel i dříve. Jaký byl letošní ročník ve srovnání s ostatními?
Pokaždé jsem si závodění v Berlíně užil, jen loni tu bylo strašné počasí. Letos vyšlo počasí skvěle.
Cítíte se dnes tak, že se vám podařilo splnit si svůj „šílený sen"?
Stoprocentně, ano. Čekal jsem, že zaběhnu světový rekord, ale čas začínající na 2:01 jsem opravdu nečekal. Jen jsem doufal, že budu schopen zaběhnout pod 2:02:57 (dosavadní rekord Dennise Kimetta - pozn. red.).
Máte zlatou z olympiády, překonal jste světový rekord v maratónu. Co máte v plánu dál v souvislosti se svou kariérou běžce? Jaké jsou vaše další cíle?
Mé plány jsou čistým listem papíru. Obvykle mám jen jeden plán a tím byl nyní berlínský maratón. Teď si dám chvíli volna na regeneraci. Mám rodinu, takže čas teď budu trávit s ní. Rád čtu knihy a nasávám příběhy z celého světa. To je něco, co mi pomáhá v regeneraci.
Máte nějaký oblíbený maratón? Nebo nějaké město nebo místo pro závod?
Mým oblíbeným místem na běhání je skutečně Berlín. Trať je tu rovinatá a rychlá.
Říkal jste, že jste měl pro tento závod plán. Jak vypadal?
Byl to jednoduchý plán: Držet vysokou rychlost a první půlku zaběhnout mezi 61:00 a 61:15. To se mi podařilo.
Jaká panovala atmosféra podél trati?
Diváci byli úžasní. Bez nich a jejich povzbuzování by byl závěr mnohem těžší. Jejich podpora mi zněla v uších jako hudba.
Bylo vůbec něco, co se v den D až tak nevydařilo?
Vůbec nic, absolutně nic. Jsem nadšený ze závodu, super nadšený z výsledku a z toho, že můj plán zafungoval.
Ostatní závodníky jste nechal daleko za sebou hned od začátku závodu. Čekal jste něco takového?
Na soupeře jsem vůbec nemyslel, soustředil jsem se pouze na své mezičasy, na které jsem chtěl běžet.
Poslední z vašich pacerů odstoupil na 25. kilometrů a pak jste už běžel úplně sám. Bylo to takto naplánované?
Nečekal jsem, že budu sám před 30. kilometrem. Jsem ale vděčný svým vodičům, že mě dostali, kam mohli a já měl jejich podporu až do 25. kilometru.
Myslíte si, že byste mohl běžet ještě lépe než v rekordní den?
Domnívám se, že žádný člověk není limitován. Všechno je možné a rekordy tu máme proto, abychom je překonávali.
Teď jste nejspíš unavený a šťastný z nového světového rekordu. Máte v hlavně nějaké další cíle do budoucna?
Na začátku sezóny mi trenér říkal, že jsem se s projektem Breaking2 zapsal do historie. Podařilo se mi také zaběhnout 2:03, 2:04 a 2:05. V Berlíně to bylo 2:01. Takže chybí 2:02, viďte?
Zúčastníte se olympijských her?
Ano. Budu nadále běhat a snažit se být úspěšný. Nikdy jsem nepřemýšlel o odchodu do důchodu.
Jak motivujete sám sebe k dalšímu běhání? Mnoho běžců po maratónu říká, že už nikdy běhat nebudou. Jak to děláte vy? Prostě jen jdete domů a trénujete na další závod?
Je to jednoduché, tento sport prostě miluji, nemůžu přestat.
Během vyčerpávajících závodů vás vždy vidíme se usmívat. Stejně jako v den D. Váš úsměv je dobře známý. Na co v takových chvílích vlastně myslíte?
Maratón je život. A když chcete být opravdu šťastní, musíte si život užívat. Tak proto se usmívám. Užívám si, že běžím maratón.
