Článek
Běžel jsem tak na 60 %, smál se po výkonu Eliud Kipchoge.
Tajemné černé auto na okruhu v Monze neslo nezbytné časové informace.
Závodní okruh F1 byl tentokráte polepen plakáty běžců.
Tam, kde se jinak za burácení motorů a odéru trýzněných gum pneumatik prohánějí vozy formule 1, se včera v podvečerních hodinách odehrála poslední předpremiéra útoku. Keňan Eliud Kipchoge, Etiopan Lelisa Desisa a Zersenay Tadese z Eritrey byli oblepeni čidly a měli jediný úkol: běžet, jak nejrychleji umí.
Kipchoge je v současnosti třetím nejrychlejším mužem světa. Eritrejec Tadese je zase nejrychlejším půlmaratóncem světa. Desisa už před lety dokázal, že umí maratón pod dvě hodiny a pět minut. „Výběr těchto mužů byl otázkou několika let a poznávání. Zvolili jsme tyto, protože jsme přesvědčeni, že jsou nejlepší. Na překonání určité hranice potřebujete mít špičkovou výkonnost, ale také špičkově připravenou mysl. To naši muži mají," řekl Brad Wilkins, ředitel výzkumného týmu firmy krátce před pokusem.
Samozřejmě padl i příklad Rogera Bannistera, který jako první prokazatelně uběhl jednu míli rychleji než za čtyři minuty. Tato hranice dlouho odolávala, v okamžiku kdy byla prolomena, se ovšem další úspěšné pokusy odehrávaly doslova jako na běžícím páse. Také na tento efekt v projektu Breaking2 (Prolomení dvou [hodin]) věří. „To nejtěžší se odehrává ve vaší hlavě, ne v nohách," říká s potutelným úsměvem Eliud Kipchoge na tiskové konferenci ihned po úterní generální zkoušce.
Lidé stojící za projektem do poslední chvíle tají detaily a jen pozvolna upouštějí informační páru zpod pokličky svého tlakového hrnce. Zpočátku se rojily spekulace o tom, že běžci budou mít trať s pozitivním náklonem, pojede před nimi vůz rozrážející vzduch a podobně. „Ne, nic takového. Trať bude naprosto odpovídající standardům Mezinárodní atletické federace IAAF. Chceme, aby rekord padl za regulérních podmínek," vyvrátil snad poslední stíny dohadů Brett Kirby, hlavní fyziolog a jeden z vedoucích členů výzkumného týmu.
Také v Monze bylo vše, jak má být. Trať pečlivě oficiálně zaměřena zástupci IAAF, žádné větrolamy, žádná nadstandardní vozidla. Jen „leading car" s časomírou a odpočtem oproti světovému rekordu v předepsaném odstupu od běžců. Nejprve vše vypadalo, že snad právě tady dojde k pokusu o prolomení světového rekordu na maratónské distanci. Šlo ale „pouze" o poslední generálku na vzdálenost půlmaratónu.
Vše vycházelo: rychlá trasa na okruhu, teplota italského vzduchu, předpověď počasí. Nakonec ale zradil vítr. Silné poryvy polovinu trasy poháněly běžce zezadu, druhou polovinu jim ovšem střemhlavý let prostorem značně znesnadňovaly. Ani doprovod zkušených vodičů nezmohl příliš proti přírodním silám. I přesto dostali dva z běžců čas pod hodinu. Zersenay Tadese sice nepřekonal sám sebe s časem 58:23, ale to nevadí. Teoreticky stačilo běžet stejnou rychlostí ještě další necelou hodinu a rekord by byl v kapse.
Původní návrh na zrušení pokusu kvůli silnému větru běžci odmítli. Alespoň si prý ověří, co v nich je, za ztížených podmínek. „Běžel jsem asi tak na 60 %," smál se po doběhu nejrychlejší běžec z Monzy Eliud Kipchoge. A jestli věří, že hranici dvou hodin skutečně prolomí? „Absolutně!" říká už zase s vážnou tváří. A vy mu to věříte.
