Článek
Jeden by čekal, že budeme-li se neustále trýznit, poroste naše míra nespokojenosti. Poroste, někde uvnitř to bude zuřivě kypět, kvasit a bublat a pak to jednou udělá BUM! a vy třeba náhle zaútočíte na nejbližší zmrzlinářský krámek, podáte vlastní kandidaturu na prezidenta, nebo co já vím.
| Runní káva [čti „ranní káva"] je takovým seriálem volnějších úvah a zamyšlení, no zrovna takovým tím čtením k ranní kávě. Může to být čtení nenáročné i hloubavé - přesně podle toho, jakou hloubku mu zrovna budete chtít přisoudit. Chutná nejlépe v houpacím křesle, s trochou mléka a skořice. |
Znám až nepříjemně moc lidí, kteří prý s běháním začali, ale otrávilo je to, zjistili, že je to nebaví, případně odhalili, že běhat neumí a nikdy se to ani nenaučí. Když se mě někdo ze začínajících běžců zeptá, jak dlouho to bude trvat, než zažije ten pověstný opojný pocit běžce, explozi euforie, radosti a štěstí, snažím se mu vysvětlit: Víš, mě připadá, že jsme dnes takoví začarovaní. Máme kolem sebe spoustu vymožeností, neskutečně se rozmazlujeme, jsme zvyklí na to, že je všechno instantní, okamžité. Jdeme si jednou zaběhat a jsme zklamaní, když se třeba nic nestane. Já měl třeba to štěstí, že mně se asi něco pěkného přihodilo hned napoprvé... protože jinak si to nedokážu vysvětlit, proč bych dneska běhal. Ale všichni holt takové štěstí asi nemají. Jsme zkrátka začarovaní, naše pravé (a vskutku běžecké) já se skrývá pod krustou pohodlnosti a moc se mu odtamtud z příjemného tepla rozkladu nechce.
Tu krustu my musíme prolomit. Bude to trvat několik výběhů. Možná tři, možná deset. Rozlomení, prasknutí, okamžik, kdy krusta povolí, poznáte jistojistě. Zasáhne vás realita s vysokým pozitivním nábojem. Možná vás dokonce přinutí roztáhnout ruce a v divé radosti prožívat pocity ptáka s ohromnou silou ve svých křídlech, plachtícího majestátně nad vrcholky hor, jež právem může považovat za svoje. Přestanete vnímat kmitání nohou a jen s lehkým pohupováním poplujete krajinou. Začnete mít rádi ten pocit vyčerpání, o němž víte, že to je jen zbytek té pohodlné skořápky. O němž víte, že s ním dokážete běžet stále dál a dál ještě po mnoho hodin, aniž by bylo potřeba se mu nějak zvlášť poddávat.
| Jediný špatný trénink je ten, ke kterému ses nedokopal.neznámý myslitel |
|---|
Někdo se možná dokonce začne cítit jako toyota – nic není nemožné! A až zažijete tohle, budete vědět, že váš boj s pohodlností, s cestou nejmenšího odporu byl úspěšný. A možná už se ve své komfortní zóně přestanete cítit tak komfortně. Protože budete vědět, že „to tam venku" je mnohem lepší. Možná začnete prožívat i nepříjemné pocity, když pár dnů nevystrčíte své běžecké paty z domu. Z komfortu se najednou stane diskomfort a to, co bylo původně bojem, stane se dobrým zvykem.
Vstoupíte-li ale někdy doopravdy do řeky jménem Běh, buďte připraveni na krutou pravdu: Poplavete proti proudu. Ta cesta neústí do špinavého oceánu, kde se nakonec setkávají všechny splašky. Vede k čistému prameni. A pokud tam někdy máme dorazit, budeme muset pořád makat. Dlouhé otálení trestá proud řeky tím, že nás snáší zase zpátky.
DALŠÍ PORCE KÁVY:Proč vlastně žít?K radosti se musíš protrpět!O opravdu férovém boji
