Článek
Rakouské běžecké servery zahajují závodní sezónu nezvykle pesimistickými zprávami. Stále méně Rakušanů prý běhá maratóny. Už od dob, kdy žil největší z Čechů Jára da Cimrman, je nám jasné, že se od Österreichu máme držet dál. Ještě tak ochutnat ten jejich sacher-dort, nebo ženám k svátku věnovat Mozartovy koule. Ale přejímat jejich životní styl? Nikdy!
Podle dlouhodobých pozorování v Rakousku ubývá účastníků maratónských běhů. Průzkum probíhal na půdě pěti největších akcí v zemi ‒ maratónů ve Vídni, Grazu, Linci, Salcburku a Wachau. Oproti smutným statistikám se staví jedno velmi povzbudivé číslo. Počet účastníků půlmaratónů roste nečekaným způsobem. Počet maratónců prý ale u našich sousedů stagnuje už 15 let.
Nebuďme polovičatí
Člověk je od přírody tvor líný. A proč by na tom měli být běžci jinak, že? Uběhnout dvaačtyřicet kilometrů je už fuška. Můžu uběhnout jen polovinu a doma pak stejně cinkat medailí a hrdě nosit účastnické tričko jako po maratónu. Tak proč se dřít? Tak pravděpodobně přemýšlí běžci v Rakousku. Jak jinak si vysvětlit skutečnost, že minulý rok proběhlo cílem pěti největších akcí v zemi téměř 30 000 polovičních maratónců a pouze každý čtvrtý běžec se rozhodl pro distanci plnohodnotnou ‒ pro maratón.
Ve Vídni stojí poměr maratónců a půlkařů 3:7, ve Wachau byl rozdíl mnohem extrémnější. Tam se našlo jen 12 % maratónců. V ženském poli jsou rozdíly ještě markantnější. Jako by rakouské běžkyně nevěděly nic o tom, že ženy mají odolnější psychiku než muži, a tudíž jsou jako stvořeny pro běh dlouhých distancí. Jejich podíl na účastnících maratónů dosahuje maximálně 18 %. Trochu si vylepšují skóre u půlmaratónů, kde je každým třetím účastníkem právě žena.
Běžečtí půlčíci
Od roku 1998 se počet každoročních půlmaratónců zpětinásobil. Naproti tomu došlo sice u maratónu k mírnějším výkyvům. Porovnáme-li ale roky 1998 a 2014, jejich počet je v podstatě na stejné úrovni. Třeba u Vienna City Marathonu jsou počty po mnoha letech a po mnoha výkyvech oběma směry stále na úrovni kolem 6 000 maratónců. Naproti tomu v rakouské metropoli narostl počet polovičatých maratónců ze 4 000 v roce 2005 na téměř 14 000 v minulém roce. Celkově v tomto časovém úseku narostl počet účastníků obou závodů z 9 000 běžců na 20 000.
Čísla sice nejsou až tak varovná, jak by se mohlo na první pohled zdát, přesto však o nás běžcích něco vypovídají. Přestaňme si myslet, že se to zase „udělá nějak samo", vklouzněme do tepláků a makejme! Nesmíme zapomínat ani na to, že běh z nás dělá lepší lidi, přátele, kamarády, zaměstnance a zaměstnavatele, partnery a partnerky a ve svém důsledku i rodiče a prarodiče. Maratónců prostě není nikdy dost. Jaro už je pomalu tady, takže si, maratónci a maratónkyně, vyhrňme řádně rukávy a ‒ milujme se a množme se!
