Sprinterský levhart se usadil v Praze, řádí ve Stromovce

Po společném zahřátí a protažení se už dáváme do práce. Jerrel je právě po svém tréninku, který se dnes odehrával v posilovně. Takže pro něj to bude dvoufázový trénink. Po pár společných rovinkách je čas i na trochu té filozofie.

„Sprinteři jsou v zásadě jako predátoři. Většinu času jsou uvolnění, musí šetřit energií. Protože když jdete na lov ‒ na závod, máte jen deset vteřin na to ukázat, co ve vás je. Musíte být řádně odpočatí a stoprocentně připravení udělat všechno správně. Stejně jako levhart, ten také celý den spí, je uvolněný a pak vyrazí lovit. V několika chvílích ze sebe vydá všechno, aby mohl znovu spát a relaxovat a byl připraven na další lov," vysvětluje Jerrel. A dodává: „Ne nadarmo se říká, že sprinteři patří k nejlínějším výkonnostním sportovcům." Směje se u toho na celé kolo. Jeho muskulatura vzdouvající se pod běžeckou soupravou ho ale usvědčuje z nemístného žertu.

Pokračuje školení mužstva: „Strečink je velmi důležitý. My vždycky říkáme, že dobrý sval je zrelaxovaný sval. A když vyrazíte běhat, většina svalů je ještě ztuhlá, neprohřátá, nerozcvičená. Mnoho lidí dělá tu chybu, že jdou běhat neprotažení. To potom končí zraněním. Třeba hamstringů. Já říkám: Než jdete běhat, začněte pětiminutovým rozběháním a navažte protahováním v minimální délce deseti minut. Pak si chvilku pohrajte s běžeckými cvičeními a pak jděte teprve pořádně běhat. Teprve potom je tělo řádně připraveno na výkon a vy sami budete také cítit, že vám jde běhání lépe od ruky."

Když se v řeči dostaneme na úroveň maratónců a jejich zlepšování rychlosti, má sprinter poměrně jasno: „Je jednodušší při maratonu zlepšit svůj výkon ze 3:00 hodin na 2:45 hodin než u sprintu na 100 metrů z 12 vteřin na 10. To, jak dokážete běžet nejrychleji, je dáno převážně geneticky. Samozřejmě musíte také trénovat. Usain Bolt také tvrdě trénuje, nicméně už v jeho mládí bylo jasné, že bude hodně dobrý, byl tam hodně dobrý genetický základ."

Pro každého amatérského běžce má Jerrel jednu dobře míněnou radu: „Pokud bych mohl něco doporučit, pak je to určitě vyhledání nějaké skupiny běžců, nejlépe i s trenérem. Tam můžete načerpat více vědomostí, připravit si vlastní tréninkový plán respektující vaše potřeby, váš čas." Dále doporučuje jednou za týden běžecký kruhový trénink či posilování. Posílíme tak svaly, šlachy, klouby a předejdeme zraněním. Běh na dlouhé distance je pro tělo zápřah. Jednou za týden bychom měli pracovat na tempovém běhu. Po zbytek týdne pak provádět vytrvalostní trénink, běhat dlouhé distance.

Pokrok podle Jerrela závisí na úsilí, které vkládáme do tréninku. Jak často trénujeme, jak kvalitní je náš odpočinek, jaká je celková kilometráž. Zpočátku budeme dosahovat velkých pokroků. Až budeme zkušení běžci, zjistíme, že zlepšit se o hodně méně než předtím dá o dost více práce. Je to vlastně takový tréninkový paradox ‒ čím více a déle trénujeme, tím menšího výkonnostního nárůstu jsme schopni dosáhnout. Jednoho dne se dostaneme do bodu, kdy budeme postupovat mnohem menšími kroky a budeme na nich muset hodně pracovat.

Jerrel Feller trénuje mimo hlavní sezónu šestkrát týdně ‒ od pondělí do soboty. V neděli má volno. „Trénovat pouze jednou za týden nemá smysl, protože tělo po pár dnech zapomíná, co jste s ním dělali. To máte stejné jako třeba s bench pressem. Když ho budete trénovat jen jednou týdně, těžko se někam posunete a budete zvedat pořád tutéž hmotnost. Abyste dosáhli nějakých pokroků v běhání, je dobré běhat alespoň minimálně, opravdu minimálně dvakrát týdně, spíše však třikrát. Když to zvládnete čtyřikrát, je to ideální," doporučuje holandský rychlík.