Článek
Frustrace a figura
Někteří lidé jsou se sebou jádrově nespokojeni, trpí frustracemi, nespokojeností, diskomfortem, nesouladem se svými představami o sobě. Snaží se to řešit třeba právě skrze figuru, omezením příjmu potravy, fyzickou námahou. Narážíme na pořád stejné téma. Lidé utíkají od sebe, svých prožitků, pocitů. Starat se o svůj zevnějšek, svou figuru je prostě jednodušší, snazší.
Nejsem-li spokojen se svým já, nejsem-li s ním srozuměn, komfortní, můžu začít makat na svojí figuře, protože možná se mi podaří být spokojen alespoň s ní. Zvolím třeba cestu návštěv fitness centra, abych na sebe coby muž nacpal co největší muskulaturu. Obalím to své citlivé já do svalů tak, aby ta křehkost nebyla poznat. Nikdo jej neuvidí, nikdo si na mě nedovolí, netroufne.
| BĚŽECKÁ ABECEDA TROCHU JINAK - Časům, rychlostem, průměrům a dalším veličinám běžeckých výkonů se věnujeme v jiných rubrikách. Nesmíme ale opomenout ani psychické zdraví běžců. Na těchto stránkách budeme běhat tak říkajíc pod dohledem psychiatra a maratónce v jedné osobě. |
Někdy práce na figuře nahrazuje práci na své emotivitě, na svém prožívání, na své osobnosti. Může to být únik od emocí. Makám-li na figuře, možná mi to dodá nějaké zvýšené sebehodnocení. Je to jedna z cest, jež není úplně ideální, ale je to jedna z možných variant.
Vytrvalostí k citům
Pro řadu běžců možná práce na figuře byla motivací, aby vyběhli, protože se sebou nebyli spokojeni a vztáhli to na své tělo. Běh je kouzelný právě tím, že nejde úplně oddělit tělo a ducha. Během nepracuji pouze na těle, ale také na emocích. Vnímám je více, nemůžu je při běhu nevnímat. Běh je cesta k úpravě figury, a když je vytrvalá, může vést i k posílení sebehodnocení, sebepřijetí. Nejde upravit svou osobnost ani svou figuru za pár kilometrů. Chce to systematičnost, vytrvalost, pravidelnost.
Práce na figuře nemusí být vůbec špatná pro práci na osobnosti. Běh je k tomu ideální. Mám několik pacientů, kteří se skrze tělo dostali ke svému samotnému já. Běh může být lékem na frustraci z práce, rodiny. Klidně bych jej ordinoval. Už jen pro ten odstup. Běh mi dovoluje vystoupit z prostředí, které je zatěžující, frustrující, dusící. Vezmu si boty, poodběhnu, mám šanci vidět situaci z nadhledu, aniž by bylo třeba běhat do kopce. Situace se tak mnohem lépe vyhodnocuje.
| Dušan Randák, známý psychiatr z Kliniky adiktologie VFN a 1. LF UK. Zabývá se léčbou závislostí na návykových látkách. Žije v Kralupech nad Vltavou a běhá maratóny. |
Svým pacientům ukazuji rytiny z bitvy na Bílé hoře. Když jsem uvnitř řeže na úrovni jednotlivého bojovníka, když jsem uvnitř svých patologických, zacyklených myšlenek, co je špatně, co není špatně, kdo mi ubližuje, kdo ne, tak mne to zahlcuje. Zatímco, když bych povylezl na ten kopec a podíval se, mám šanci vidět věci v širším záběru, poznat, co se vlastně děje. Lépe se mi orientuje, vidím celé šiky a jejich celkovou situaci. Napoleon byl také vždy nad vřavou, aby mohl své šiky přesouvat podle situace.
Bílou horou za méně léků!
Když popoběhnu, tak mám šanci být nerušen, vidět věci v perspektivě, snadněji nalézám řešení. V tomto mi přijde běhání velmi užitečné. Běh jako přirozené anxiolytikum (lék odstraňující úzkost, tenzi, napětí, strach). Když se proběhnu, tak se v zátěžové situaci nepotřebuji krmit medikamenty, které by měly ovlivnit mou emotivitu. Běh je přirozenou náhražkou psychofarmak.
