Článek
E jako Endorfiny a Emoce
Když se zeptám svých studentů, jak se cítí, tak mi většinou odpovídají: „Nevím.", „Dobře" nebo „Špatně." Já po nich chci ale více. Chci, aby si svoji emotivitu uvědomovali, aby pocítili, zda jsou radostní, nebo vzteklí, zlostní, vyčerpaní, unavení, euforičtí, extatičtí. Je dobré uvědomovat si, co opravdu prožíváme.
Co cítíte?
Zeptám-li se svých pacientů, jak se cítí, oni mi odpovídají, co dělají. Protože to je jednodušší. Registrovat co dělám, jak se chovám je nějak obecně jednodušší než si uvědomit, co cítím, co prožívám. Protože emotivita může být někdy složitá, neuchopitelná, ohrožující. Lidé neumí úplně dobře odpovědět, jak se cítí, protože o tom třeba nemluvili ani se svými rodiči, když byli malí. Smí se vlastně brečet? Co to vyjadřuje pláč? Je to projev slabosti, nebo je to jen uvolnění nějakého smutku, zoufalství, radosti?
| BĚŽECKÁ ABECEDA TROCHU JINAK - Časům, rychlostem, průměrům a dalším veličinám běžeckých výkonů se věnujeme v jiných rubrikách. Nesmíme ale opomenout ani psychické zdraví běžců. Na těchto stránkách budeme běhat tak říkajíc pod dohledem psychiatra a maratónce v jedné osobě. |
Podívejte se, kolik lidí pláče v cíli nějakého půlmaratónu, maratónu, natož nějakého ultra. Já pláču na maratónu od čtyřicátého kilometru. Radostí. Je to přirozené. Emotivita je prostě součástí našeho já, našeho prožívání. Emoce nelze potlačovat nebo oddělovat od toho, co děláme. Vždy, když něco děláme, tak něco prožíváme.
Měl bych?
Někdy jsme ve spěchu, tlaku a je velmi obtížné se zastavit, udělat si čas pro sebe a možná se sám sebe zeptat, jak se cítím. Jde o to dovolit si položit otázku: „Jak se cítím?". V tomto může být běh užitečný z jednoho prostého důvodu. Když vyběhnu, tak běžím sám a nic mne neruší - žádní lidé, žádné povinnosti (telefon necháme doma). Snažím se eliminovat rušivé faktory kolem mne a mohu se soustředit na něco pro mne důležitého ‒ moje tempo. Ne tempo, které mi diktuje svět kolem, který říká: „Měl bys...". „A rychle!"
V takovou chvíli mám čas na sebe. Kolik si ho dám, je na mém uvážení. Doporučoval bych více než 30 minut, aby došlo k vyplavení endorfinů.
| Dušan Randák, známý psychiatr z Kliniky adiktologie VFN a 1. LF UK. Zabývá se léčbou závislostí na návykových látkách. Žije v Kralupech nad Vltavou a běhá maratóny. |
Pravidelnost kroku nás může dostávat do relaxovaného, duševně uvolněného stavu. Proto mi přijde běh přirozenější bez sluchátek v uších, bez muziky, mluveného slova. Nic nás neruší a my máme šanci doběhnout blíže k sobě samým.
Je důležité mít emoce?
Když by pro nás emoce nebyly důležité, tak je prostě nemáme. Na tuto otázku si mohou odpovědět sami ti všichni, kteří doběhli nějakou větší distanci. Jak jim v cíli bylo? Co zažívali - radost, euforii, slast, možná bolest? Bez prožívání bychom nebyli lidmi. Dokážete si představit, že byste nikdy neměli radost? Že byste se nikdy neměli smát, zlobit se nebo vztekat? Je to součást naší osobnosti. A bohatost emocí souvisí s kvalitou života.
Běžecká abeceda:Běh a bolestCesta a cílDeprese a distance
