Článek
Adolf Dassler zvaný Adi (odtud později také jméno firmy ADI-DASsler) je v prvopočátku hlavní hnací silou. Původně vyučený pekař se vrací domů z útrap první světové války a pomáhá v dílně svému otci, odborníkovi na domácí obuv. Brzy ale začne rebélie a Adi si plní svůj dávný sen – začíná vyrábět sportovní boty. Zprvu experimentuje se lnem, později přichází ke slovu kůže. Otec v počátku není příliš nadšen, a když přichází první obchodní úvěr, před celou rodinou stojí nelehké rozhodnutí.
V roce 1920 přebírá Adi podnik svého otce a o čtyři roky později se připojuje také bratr Rudi. Starší Rudolf je mnohem světáčtější a ke svému uzavřenému bratrovi-technikovi tvoří snad vítaný protiklad extrovertního gejzíru energie. Později se ukazuje, že neoddiskutovatelný obchodní talent doplňují v Rudolfovi i temnější stránky, jež by mohly dostat společný podnik do obrovských problémů. Zatím ale firmu opouštějí první kopačky podobající se už těm, jak je známe dnes – se „špunty" (právě šroubovací kolíky zajistili Adidasu světový průlom – pozn. red.) a atletická obuv s kovovými hřeby. Vše se začíná slibně rozjíždět, když Adolf přichází s tím, že na delší čas odjíždí do učení k mistrovi Martzovi, aby se naučil o sportovních botách ještě více a mohl vytvářet i vlastní ševcovská kopyta. Rudolf je vzteky bez sebe. Mezi bratry propuká další velký konflikt. Nic nezachrání ani přátelská utkání ve sprintu na lesní pěšině. Adolfovo rozhodnutí se ale ukazuje jako správné. Po návratu může posunout výrobu na zcela jinou úroveň a v neposlední řadě poznal ve svém učení také budoucí ženu Käthe.
Ani druhá světová válka nepřináší mezi bratry mír a usmíření. Už roku 1933 se oba stávají členy NSDAP, i když každý se zcela jinou mírou nadšení. A roku 1936 při olympiádě v Berlíně mohou boty z jejich výrobny najít uplatnění i při světových výkonech. Jedním z prvních, kdo nosil jejich výrobky při svých hvězdných výkonech, byl Jesse Owens. Válka ale mnohé plány zhatí a z prosperující továrny na sportovní boty se stává montovna pancéřových pěstí. Na konci války jsou oba bratři zatčeni. Mladší Adolf ale může po vyjasnění situace pokračovat ve vedení podniku. To Rudolfovi se daří hůře. Tráví rok v americkém zajetí, kde mu kdosi našeptá, že udání na něj přišlo z rodinného kruhu. Podezřívá svého bratra Adiho, že to udělal, aby se mohl zmocnit rodinného podniku. Sám Adi je opět zatčen. Jeho podezření naopak dopadá na Rudiho.
Adidas versus Puma
Společná vila, v níž oba žijí se svými manželkami, se rychle stává sudem střelného prachu. Hádky bratrů přiživují svými spory i manželky. A tak není divu, že dochází k rozdělení domácností, ale i firmy. Vzniká Adidas a Puma. Jejich vzájemná rivalita v přetahování sportovců, uplácení funkcionářů a placení nejrůznějších zprostředkovatelů nezná hranic. Do bratrovražedného ringu se sypou soudní žaloby a nakupování křivých znaleckých posudků v neprospěch toho druhého. Zášť a soupeření se přenáší i na další generaci. Synové Armin a Horst ze znepřátelených táborů pokračují v tom, co začali jejich otcové. Hraje se o to, kdo bude vidět v televizi na olympiádě nebo mistrovství světa. A zatímco se dva perou, třetí se směje. Někteří sportovci se v přípravě nechávají platit od jednoho z bratrů, aby se těsně před významnou světovou sportovní akcí nechali přeplatit protistranou.
Oběma dochází, že bude lepší se dohodnout, protože takto ztrácejí všichni. Před MS ve fotbale v Mexiku 1970 dochází k gentlemanské dohodě, že se nikdo z obou stran nepokusí získat největší hvězdu Pelého. Tábor Pumy se ale nechává zlákat, a tak se nenávist rozhořívá nanovo. Film sice končí smířlivou scénou, ta je však nejspíše dílem filmařské invence. K oficiálnímu usmíření rodin nikdy nedošlo. Značky si dodnes konkurují a svá hlavní sídla mají od dob svého vzniku stále v tomtéž bavorském městě Herzogenaurach.
Rivalové navždy, v originále „Die Dasslers - Pioniere, Brüder und Rivalen" je dvoudílné historické drama o celkové stopáži něco přes tři hodiny. Zatímco první díl nadchne hlavně milovníky sportovní historie, kterým nebude vadit poněkud pomalejší odvíjení děje, druhý díl si svou akčností získá i další velkou část příznivců. Filmu se musí přiznat velký obdiv za dobovou inscenaci interiérů i exteriérů, věrnost vybavení do nejmenších podrobností. Herci předvádějí výborné, velmi uvěřitelné výkony a také maskérská práce při „stárnutí" protagonistů prozrazuje dílo mistra. Ačkoli v prvním díle jsem měl pocit, že filmaři přeci jen o malinko kladněji líčí Adolfa a jeho část rodiny, v druhém díle se tento pocit vytratil. Patrně ne zcela všechno, co se kdy mezi původními rodinami odehrávalo, se dostalo na veřejnost, a nemohlo být tudíž zapracováno ani ve filmu. Přesto snímek považuji i za výbornou sondu do fungování moderního sportu a jeho finančních toků. Bez zajímavosti není fakt, že na zajištění produkce se spolupodílel český kinematografický fond a ve filmu zahlédnete i nějakou tu českou hereckou tvář.
