Článek
Jen pro uvedení do kontextu: Tokio Marathon patří do šestice nejprestižnějších maratónů světa Marathon Majors. Šest z deseti prvních v cíli letošního ročníku byli Japonci. Celkem devět japonských běžců překonalo časovou hranici 2 hodin, 10 minut. To je obrovské číslo. V celých Spojených státech amerických se za celou historii našlo jen 17 borců schopných běžet maratón pod 2:10 a s největší pravděpodobností mají dnes USA jen jednoho jediného běžce schopného takových výkonů. V naší historii byste našli pouze jediného vytrvalce s maratónem pod 2:10, a to byste museli pátrat v dávných dobách. Proč jsou ale Japonci tak výjimeční?
1) Běhání je v Japonsku velký pojem. Už po druhé světové válce hledala japonská společnost způsoby, jak se postavit znovu na nohy a zhlédla se ve vysilujících dálkových bězích. Zrodily se ekideny, týmové štafetové závody s délkami jednotlivých úseků kolem půlmaratónu. Ve 40. a 50. letech minulého století zažíval japonský maratón obrovský boom, dlouho předtím, než svět objevil vytrvalost běžců z východního pobřeží Afriky, potažmo Afrického rohu. V 50. a 60. letech Japonci na nejdelší trati kralovali. V top ten jich většinou bylo devět. Nyní jsou nejpopulárnější právě ekideny a pro mnohé běžce je být ve vítězném týmu větší satisfakce než získat olympijskou medaili.
2) Velkou roli hraje fakt, že Tokio získalo hostování letních olympijských her pro rok 2020. Maratón pro Japonce znovu posílil na významu, a právě k němu se upírají zraky domácích asi nejvíce. Japonský olympijský výbor i Japan Industrial Track and Field Association znásobily úsilí a předhánějí se v motivaci domácích sportovců. Nikde jinde milión dolarů za vylepšení národního rekordu asi nedostanete.
3) Dobrý běžec je v Japonsku Pan Někdo. Ačkoli v celosvětovém měřítku Japonci často unikají pozornosti médií, protože je válcují Keňané a Etiopané, doma o jejich špičkových výkonech dobře vědí. Ekiden je v Japonsku číslo jedna. Běžci se na vytrvalostní štafetu připravují v rámci týmů placených velkými společnostmi. Běžec je zaměstnanec této společnosti a ostatní zaměstnanci si dobrých běžců velmi považují. Svým způsobem se vzájemně motivují k výborným výsledkům, na které jsou právem hrdí. O Japonsku se mluví jako o ráji pro běžce. Nikde jinde nenajdete tolik profesionálních maratónců. Na souostroví existuje na šest desítek profesionálních týmů s přibližně dvěma desítkami atletů v každém z nich. Po ukončení závodní kariéry máte naději, že nadále budete pracovat u firmy, jen vyměníte atletický ovál za kancelář. Na druhou stranu je na dobré běžce už od střední školy vyvíjen silný tlak na výkon. A ten vydrží jen někteří. Běžci jsou v Japonsku novodobí samurajové stále ochotní položit třeba i život za svého šóguna.
