Milión dolarů za dvě hodiny práce? Japonec je spokojený

Japonsko opět prokázalo, že patří do celosvětové běžecké špičky a kromě běžců ze dvou afrických zemí mu nemůže nikdo konkurovat. Běh je v Japonsku ze strany společnosti i firem velmi podporován a těší se obrovské popularitě. Země vycházejícího slunce platí za stát s největším počtem profesionálních běžců na jednoho obyvatele. Tokyo Marathon patří do šestice nejprestižnějších maratónů světa (World Marathon Majors) a Tokio samotné se v roce 2020 chystá na hoštění letních olympijských her.

Ctižádostiví Japonci využili tuto příležitost k tomu, aby své běžce motivovali k dosahování nejlepších výsledků v historii. Jen běžecká asociace vypsala bonus za překonání národního rekordu na maratónské distanci ve výši 1,18 miliónu dolarů. To už stojí za trochu námahy, viďte? Jenže Japonci měli národní rekord pořádně krutý ‒ 2:06:16. Šitara si to přihasil do cíle v čase 2:06:11 a shrábnul prémii vypsanou asociací, prémii za překonání národního rekordu od samotného Tokyo Marathon a prémii za druhé místo v absolutním pořadí (vyhrál jak jinak než keňský běžec; ten ovšem Šitarovi unikl jen o necelou minutu). V kuloárech se dále proslýchá, že ani Šitarovi sponzoři nezůstanou pozadu a svého svěřence náležitě ocení.

Pokud by chtěl někdo japonskému běžci závidět dvouhodinový výdělek, přijde zchlazení: Na podobný čas je potřeba dřít, trénovat a makat tisíce hodin. V Japonsku není neobvyklé, že špičkoví běžci svému sportu obětují úplně všechno včetně svého soukromí nebo rodinného života. A po ukončení kariéry musí počítat absolutně se vším. Alespoň o šestadvacetiletého Šitaru je ale nyní dobře postaráno. A Japonci nezapomínají ani na trenéry, kteří v zemi požívají velké vážnosti. Šitarův trenér za výkon svého svěřence získal v přepočtu pěkných 12,5 miliónu korun.

Závod dokončilo hned devět Japonců v čase pod 2 hodiny a 10 minut. Žádnému Čechovi se něco podobného nikdy nepodařilo ‒ s jedinou výjimkou, kterou tvoří technicky vzato za Česko závodící Slovák Róbert Štefko.