Probodnuté stehno, zkrvavená hlava. Krakonoš se s tím nepáral

V noci nám počasí hodně přeje, vítr téměř nefouká, teplota nad nulou i na nejvyšších bodech trasy. Pro mnoho stovkařů je to krásný start. Pro nejrychlejší je ovšem celá akce pouhým nočním závodem. Například Radek Brunner je v cíli už za neuvěřitelných 9 hodin 46 minut a 47 vteřin. Po celou dobu závodu, na všech kontrolách si drží první místo. Na paty mu šlape jen Aleš Sedlák, který se v cíli ocitá v čase 10 hodin a 18 minut. Kontroly jsou téměř na každém desátém kilometru i s občerstvením a milými horaly.

Přes den panuje spalující horko, trasa jeví místy i jisté znaky nebezpečnosti, určité zkušenosti s terénem se od účastníků ale očekávají. Napříč mnohými médii prolétá zpráva o dívce se stehnem propíchnutým trekingovou holí, pro kterou musí přiletět vrtulník. Zraněná žena je nyní v péči lékařů z Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Jiný zraněný muž, jehož záchranná služba zachraňuje téhož dne se zraněním hlavy, je účastníkem dílčího závodu na 55 kilometrů. Já jdu s Olafem Čihákem v partě lidí, kteří se snaží o dodržení čtyřiadvacetihodinového limitu.

Jiří Hofman

Hodní pořadatelé čekají na posledního závodníka spoustu hodin po limitu, ale dosažení této hranice je pro několik účastníků hnacím motorem. Za 24 hodin zvládne Krakonošovu stovku turista, který umí i popoběhnout. Úplně bez běhu to možné není. I v téhle partě lidí se objevují zajímaví stovkaři. Například Jirka Hofman šel K100 pojednadvacáté. Ve svém životě už uběhl a ušel 849 stovek a zrovna jde jedenáctou v pořadí v nepřetržité šňůře. Jedenáct víkendů po sobě, mezitím chodí normálně do práce. Vyrazil společně s manželkou Renatou. Kdyby šli každý sám, byli by v cíli rychleji. Jirka běhá lépe v terénu, Renča po silnici. Díky tomu, že jdou pospolu, se s nimi často míjíme. Jirka s Olafem se na mnoha stovkách potkávají už více než 25 let. I na terénních ultramaratónech se běžec může setkat s rodinnou atmosférou, nebo dokonce v nich prožívat kus svého života.

Do cíle nakonec doráží přes 400 lidí. S Olafem jsme mezi posledními, kteří stíhají limit. My to stíháme s rezervou jedenácti minut. Jojo, šlo nám o minuty a poslední kilometry bolely. Měla jsem pocit, že se zpomalil čas, pohybovala jsem se jako ve zpomaleném filmu a ani čas neodpovídal mé představě o tom, kolik ho už mělo uběhnout. Díky mírnému tempu po celou dobu závodu mě vůbec nebolely svaly a regenerace byla v podstatě okamžitá. V cíli, který je opět ve Vrchlabí, chvíli povídám s naší partou, s níž jsme bojovali o limit, a odebírám se spát do tělocvičny. Večer mě nohy trochu zabolely, ale kdybych se ráno neprobudila mezi stovkaři, ani bych si nevšimla, že mám za sebou svou první Krakonošovu výzvu. Tu, o níž mi roky tolik lidí vyprávělo. Tu, které jsem se tak obávala. Tak tu mám úspěšně za sebou!

Do cíle nejdelší trasy 52. ročníku Krakonošovy stovky dorazilo úspěšně celkem 402 účastníků.