Absolutní punk! Britka žije z toho, že dobíhá úplně poslední

Lisa Jacksonová byla kdysi jen vdanou ženou a snad kromě své záliby v cestování nijak zvlášť nevybočovala z řady. Až se jednou nechala strhnout známými a absolvovala svoji první běžeckou akci ‒ půlmaratón. Běh se jí natolik zalíbil, že se okamžitě vrhla na ultra. První maratón přišel až později. Dnes má na svém kontě desítky a desítky nejrůznějších závodů doslova po celém světě. Je pravidelnou dopisovatelkou několika největších běžeckých magazínů a autorkou dvou běžeckých bestselerů. A dodnes tvrdí, že vlastně běhání jako takové nesnáší.

„Já běhání nenávidím! Zvolil jsem ho vlastně jen jako nejmenší zlo. Už mě prostě nebavilo jen postávat u trati, když Lisa běžela. To už si to radši sám taky zaběhnu, čas u toho aspoň rychleji uteče," prozradil nám v rozhovoru Lisin manžel Graham. I on nyní občas přispívá do britských běžeckých periodik. Také on potvrzuje domněnku, že nenávist nemusí mít vždy jen negativní stránky. V cíli bývá pravidelně dříve než manželka. To mu ale nevadí. V mezičase se tak může věnovat svému dalšímu koníčku ‒ ochutnávání místních piv. K tomuto hobby se už Graham hlásí o něco vřeleji.

Lisa se předloňským rokem zapsala také do prestižního klubu 100 Marathon Club, jehož členem se může stát pouze ten, kdo prokazatelně dokončil alespoň stovku oficiálně organizovaných závodů na nejdelší olympijské běžecké distanci. Přesně u 25 z nyní více než stovky maratónů překonala Britka cílovou čáru závodu absolutně poslední.

„Nedokončit závod nebo ho dokončit jako poslední bývaly mé dvě největší noční můry. Pak jsem ale zjistila, že úplně posledního vítají v cíli ohromným potleskem ve stoje a že i jako poslední dostanete úplně stejnou medaili jako všichni ostatní. Můj strach nadobro zmizel," říká londýnská vytrvalkyně.

René Kujan

Jejím hlavním cílem je teď dokončit bez ohledu na čas, vidět z dané lokality co možná nejvíce a po trase hovořit s co nejvíce lidmi. Tímto způsobem také nabírá další a další strhující náměty pro své články a knihy. Kdyby se něco takového měřilo, určitě by už držela světový rekord a dostala zlatou medaili za nejupovídanější maratonkyni snad všech dob. Její vitální kapacita plic a VO2 max musí být v tomto ohledu na neskutečné úrovni. Lisa oslovuje souběžce a souběžkyně při každé příležitosti a musí jít už o opravdu prudké stoupání, aby z režimu „mluvím a stíhám všechno udýchat" přešla do režimu prostého dýchání.

Snad všechny na trati i podél trati zaujme, případně šokuje vždy nějakým komickým převlekem, v němž se na cestu vydává. Na svých cestách už zapředla rozhovory s nejstaršími běžci, držiteli světových rekordů, bosými běžci, maminkami s kočárky, s lidmi po těžkých úrazech nebo bojujících s těžkými chorobami... a vyslechla jistě už stovky neuvěřitelných lidských příběhů. Často se stává, že ze závodů odchází bohatší o několik přátel, kteří jí vydrží po celý život.

Běžet závod s fokusem na čas zkusila Lisa Jacksonová jen jednou. „Nikdy mě to doopravdy nelákalo. Zkusila jsem si ten pocit, vyzkoušela, jak to dělají jiní. Já si to ale budu dělat nadále po svém. Ten závod byl totiž pro mě osobně úplně nejpříšernější," vysvětluje Londýňanka svou motivaci. „Mám jiná kritéria, jiné hodnoty. Co je pro někoho čas, jsou pro mne přátelé nebo krásné vyhlídky." S tímto postojem asi nemůžete nikdy prohrát, i když dobíháte až v okamžiku, kdy pořadatelé začínají pomalu uklízet své reklamní bannery.