Neskutečný masakr! Pro kus sýra si klidně utrhnou ledvinu

V jihozápadní Anglii, na svazích kopce Cooper's Hill se každoročně pořádá několik vražedných závodů, z nichž se domů navrací těžce dobitý i sám vítěz. Celá šílenost má na délku 90 metrů, vede v příkrém svahu směrem dolů a úkolem soutěžících startujících ve vlnách po 20 je dohnat čtyřkilový bochník síra Double Goucester nebo se alespoň dostat dolů jako první. A jak běžci brzdí v cílové rovince?

Nijak! Rameno na rameno se tam k sobě tisknou hráči místních ragbyových týmů, kteří účastníky zastavují, aby se dále nekutáleli. Pokud se nezraníte bezhlavým úprkem, pády a kotrmelci ještě v samotném závodě, tady k nějakému úrazu také můžete přijít. Nejvíce zranění pochází právě až z cílové čáry. „Jednou jsem si zlomil kotník, pohmoždil si ledvinu, párkrát to byl otřes mozku," vypočítává svá bojová zranění místní šampión Chris Anderson, který má na svém kontě už dvě desítky vítězství. A lednici nejspíš plnou tvrdého sýra ‒ vítěz si totiž bochník odnáší jako trofej domů.

Úkolem účastníků je bochník chytit. To se ale za celou dobu existence závodů ještě nikdy nikomu nepodařilo. Není divu, sýr se totiž dolů řítí rychlostmi přesahujícími 100 km/h. Běžci naproti tomu sice někdy i překonávají rychlost nejlepšího sprintera světa Usaina Bolta, ale na sýr zkrátka ani nějakých 50 kilometrů v hodině nestačí.

Jak tahle šílená tradice vůbec vznikla? Ani místní už si nejsou pořádně jistí. Buďto běh za sýrem vznikl původně z nutnosti, když někomu z vesničanů z nepozornosti bochník vypadl a ten se jej snažil dostihnout stůj co stůj, nebo je to nějaký pradávný pohanský rituál mající za úkol zajistit dobrou sklizeň. Jedno je ale jisté: Každoročně přiláká klání do oblasti tisíce a tisíce nadšených diváků.

Samotný závod by se podle oficiálních měřítek sotva dal nazývat během. Na nohou totiž závodníci tráví jen minimum času. Zbytek závodní trasy absolvují v divokých přemetech, saltech a kotrmelcích. „Jak jednou spadnete, zůstaňte uvolnění, udržujte se v pohybu. Jakmile trochu zpomalíte, pokuste se co nejrychleji se zase postavit na nohy a znovu se rozběhnout," radí sýrový šampión Anderson. Ten se k tomuto obskurnímu druhu závodění dostal neméně obvyklým způsobem: Všechno začalo tak, že se s partou opili a jeho vlastní bratr ho postrčil z kopce.

Nyní už se Anderson víc krotí: „Dnes už si před závody dávám maximálně tak jeden drink. Když totiž dojde na zranění, záchranáři opilému nechtějí kvůli bezpečnosti dát moc prostředků utišujících bolest," vylíčil další ze svých taktik šampión pro britský magazín Men's Running. Co se ale nestihne na začátku, dohání se pak na konci, po závodech. To se totiž účastníci a jejich fanoušci už tradičně scházejí v místním hostinci The Cheese Rollers. Britové byli ve svých zálibách vždy poněkud výstřední. Tenhle jejich koníček patří mezi ty nejvíce nebezpečné. U vás doma to raději nezkoušejte!