Článek
Když budete pátrat po běžcově jménu, zjistíte, že Jiřího Čivrného zná běžecká historie hned dvakrát. Tím prvním byl otec. Syn nyní pokračuje v jeho běžeckých šlépějích. Miřejovický půlmaratón, Bakovský půlmaratón, Ostravský půlmaratón, Havlíčkobrodský půlmaratón... to je pouze několik názvů závodů, kde se Jiřímu podařilo zvítězit v loňském roce.
Letos jste jej mohli vidět excelovat třeba na kolínském půlmaratónu KVOK. Takto hodnotil coby vítěz svůj výkon: „Běželo se mi v rámci možností, žádná sláva to ale nebyla. Byl jsem docela unavený, tak jsem byl rád, že se nemusím s někým honit a že si to můžu odběhnout tak nějak v maratónském tempu. Včera jsem byl na Moravě na desítce, tam jsem dostal co proto. Nakonec jsem vypustil. Minulý týden jsem šel Bakov a ten cítím ještě dnes. Tam to bylo těžké, nahoru dolů. Už toho mám poměrně dost."
Lepší je tvrdá
Dává přednost silničním závodům a jak říká, má raději „tvrdo pod nohama". A KVOK mu vyhovuje, účastní se již potřetí. Nicméně na půlmaratónu byl v Kolíně poprvé: „Původně se tento závod běhal jako dvacítka. Mám tady o něco horší časy, než tu tenkrát běhával táta. Ten tu má dvacítku za hodinu jedna. K takovému času jsem měl letos daleko, ale byl jsem rád, že se nemusím nikam hnát. Příští týden mám naštěstí volno, to se zrovna žením."
Ovšem terénním závodům se Čivrní také nevyhýbají. Už tuto neděli se poběží 35. ročník běhu O krušovický soudek, kde má Čivrný starší dodnes platný traťový rekord. Odolává už jednadvacet let. „Taťka tam má, myslím, hodně slušný traťový rekord hodinu sedm. V tom bordelu tam, to je super čas. Já se tam už také několik let chystám. Loni to nevyšlo, letos mi to opět nevychází, to by mě manželka z naší svatby asi neuvolnila. Takže snad příští rok," uzavírá dohady o letošním startu Jiří Čivrný mladší.
Krušovický zouvák
Jeho otec vysvětluje tajemství svého úspěchu: „V Krušovicích se mi vždy dobře běhalo. Je tam pěkný terén. Prvních pět kilometrů je takových slabších, ale pak se zaběhne do lesa a to mi vždycky vyhovovalo. Tam se dá nasadit tempo, utíká to a v lese se dobře dýchá. Bývalo tam mokro, párkrát jsem tam nechal botu. Šlápnete do bahna a to vás úplně zuje. Ale pro botu jsem se vrátil, byla docela drahá. Soudek je hodně obtížný závod. Začátek je hodně těžký, dál je to o síle, protože je to kopcovité. Na vítězství v takovém závodě mám určitý fígl: Takových šedesát kilometrů denně v přípravě, a pak to jde samo," směje se legenda.
Syn si občas od táty nechá poradit, jinak má ale na přípravu svoje vlastní metody: „Já netrénuji podle žádného plánu. Řekl bych, že běhám tak, jak mě to baví. Když mě to baví, běžím třicet kilometrů, když mě to nebaví, tak běžím deset. Mne nebaví dráha, že bych šel někam na okruh gumovat nějaké úseky. Já si běhám ty objemy a pak se zrychluji na závodech. Ty mám jako takový kvalitní trénink. Běhám pouze na pocit. Letos mám hodně naběháno, tak už jen čekám, až přijde nějaká rychlost. Zatím je to takové ušmudlané," hodnotí závodník své letošní úspěchy.
Za celou redakci gratulujeme a přejeme šťastný manželství (prů)BĚH!
