Článek
Na atletickém stadiónu Mirka Tučka v Kolíně třeskl výstřel při předvčerejší desáté hodině ranní. Ano, přesně tak akorát jít se po šálku dobré kávy takhle v neděli po ránu trošku proběhnout. Zvláště když vychází krásné počasí a Slunce už trénuje fotony na letní pařáky.
Využívám příležitosti, a když už nemáme ty časoměrné čipy, neberu si s sebou ani sporttester nebo mobil. „Unplugged" běh je také dobré občas zařadit a běžet jen na pocit, poslouchat své tělo a nechat ho v klidu dělat svou práci. Tohle přeci není závod, je to společný rituál stejně laděných jedinců.
Jen po horizontále
Zkratka KVOK značí Kolín - Velký Osek - Kolín. A jak rozklíčovaný název napovídá, běží se mezi těmito dvěma městy s jednou otočkou. Trať je krásně rovná, žádné kopečky, převýšení, klesání, stoupání. Běží se po asfaltu a tartanu. Zahajovací a závěrečné kolečko se totiž odehrává na stadiónu. Další metry a kilometry už vedou z velké části po cyklostezce, z menší po silnici. Tam je třeba trochu dávat pozor na auta, ale provoz je minimální a těch několik málo projíždějících řidičů je více než ohleduplných.
Společně s půlmaratónem zároveň probíhá Mistrovství České republiky v bosém běhu. Z původní zhruba desítky bosoběžců vyjadřujících nadšení a ochotu se zúčastnit nakonec zbývají jen dva. Místní borec Vojtěch Hrabánek a známý tajemný muž v suknici Tomáš Zahálka.
Obut, neobut? Přijet, nepřijet?
Na menší účasti „běsých boháčů" mám také svůj podíl. Posledních pár měsíců jsem se snažil natrénovat trochu naboso, nicméně záměr se nezdařil. Sebekriticky jsem zhodnotil situaci a nakonec usoudil, že než být po pár kilometrech potupně diskvalifikován z bosé kategorie - protože bych to teď opravdu naboso nedal - přiložím raději k dílu nohu zapouzdřenou ostudně v tenisce. O to větší bylo, doufám, veselí ve stáji zbývajících bosoběhů, neboť jim už žádný Kujan nebude šlapat na paty - obrazně ani opravdově.
Právě zápolení bosařů bylo velice napínavé a strhující. Vedení se ujal zkušený bosátor Zahálka a své prvenství držel po dlouhých osmnáct kilometrů. Na závěrečný úsek ovšem vydoloval ze svých rezerv více sil Hrabánek. Oba borci byli na tartanovém okruhu před cílem k vidění současně a jejich úsilí bylo znát doslova na každém svalovém vláknu v těle. Vojta Hrabánek už ale nenechal nic náhodě a cílovou čáru protíná o čtyřicet vteřin dříve než jeho jediný zbývající sok.
V cíli je doběhnuvším borcům předána medaile a jejich urputný hlad obměkčen výborným párkem. Ještě lepší je ovšem cílový čaj. Nalévá jej asi osmiletá holčička, která prý tento nápoj sama vařila - snad z čisté živé vody.
Vyhlašování výsledků a bohatá tombola na sebe nedá dlouho čekat, a tak si mnoho běžců odnáší s sebou domů nejen pořádnou chuť na nedělní husičku a skvělý sportovní zážitek, ale také něco hodnotného od cesty. Řadová číslovka 57. v názvu závodu dává tušit, že běhání má na Kolínsku vybudovanou velice slušnou tradici. A pořadatelé do organizace akce vkládají srdíčko a tomu běžeckému štěstíčku také vycházejí pilně naproti.
| Vítěz obutého půlmaratónu: Byl jsem rád, že se nemusím nikam hnátVítězný běžec Jiří Čivrný zhodnotil svůj závod takto: "Běželo se mi v rámci možností, žádná sláva to ale nebyla. Byl jsem docela unavený, tak jsem byl rád, že se nemusím s někým honit a že si to můžu odběhnout tak nějak v maratónském tempu." |
Více informací na www.vytrvalci-kolin.estranky.cz
