Článek
Výrobci obuvi o takových sklonech nás, nevyrovnaných běžců dobře vědí. Existují dokonce firmy, které záměrně jistý velmi oblíbený typ své obuvi několik let nevyrábějí. Nechají trh takříkajíc vyhladovět a pak botu s velkou pompou uvedou zpět na trh. A co udělají rozradostnění běžci? Raději si od nich koupí hned několik párů, protože se přeci poučili z krizového vývoje a už nikdy nechtějí zažít ten pocit prázdnoty, ty večery prohleděné do prázdných zdí, pocit nenaplněného očekávání příchodu nových a krásných nástupců svých oblíbených bot.
Jak se vyznat?
Asi ještě častěji dochází k tomu, že výrobci chrlí na prodejní pulty alespoň dvakrát do roka nové a nové modely. Kdo se v té záplavě technologií, vyměkčení, výztuh, nafukovacích polštářků, antibakteriálních vložek, systémů rychlozavazování a já nevím, čeho všeho, má vyznat? Jeden je frustrován z převisu nabídky nad poptávkou a o to víc lpí na svých osvědčených běžeckých škrpálech. A o to hůře se mu s nimi loučí navěky. Řeka nových modelů plyne rychle a zprudka, bude velmi nesnadné znovu po nějaké době ulovit vhodný model. Tak to je lepší zůstat u těch svých osvědčených běhobot, říkáte?
Koupě mých úplně prvních běžeckých boty byla taková střelba od boku. Zavítal jsem do pražského Domu sportu a tam mi padly do oka černé „silničky" značky ŠVB (Športvýroba Bardejov). Po pár kilometrech z nich bolely kolena a kyčle, ale pár let jsme to spolu vydrželi, doba byla zlá. Při studiích mi jeden kamarád nabídl výhodné odkoupení botek světové rybářské značky (ta s tím háčkem místo loga) s tím, že jemu jsou malé. Mně byly dobré. A běhání v nich byla procházka po lesním paloučku obrostlém mechem. V mezipodešvi samá bublina, svršek běloskvoucí, krásný, odolný. Dnes mi to nikdo nevěří, protože takové boty se už z finančně-strategických důvodů nevyrábějí, ale vydrželi jsme to spolu osm let! Pravidelné tréninky, silnice, les, maratóny.
Nesnadné loučení
A pak jednou praskla bublina pod levou patou. Loučili jsme se dlouho. Ještě několik let mi jedna bota z páru visela v pokoji a plnila úlohu držáku na mobil. A pak taky odešla. Zkoušel jsem je nahradit u té samé značky, ale boty byly poněkud kozinovského rázu ‒ do roka a do dne se rozpadly. Trvalo to dlouho, než jsem si přišel na to, že úplně nejlepší je mít rozběhaných několik párů bot. Každý jiného provedení, od jiné firmy. Kdybych byl býval četl závěry výzkumů amerických podiatrů, věděl bych to dříve: Časté používání pouze jednoho páru běžeckých bot vede k jednostrannému zatěžování a přetěžování chodidla, kotníků, vazů a lýtek. Situace může vyústit až ve vážná zranění.
S botami tedy žádné slitování! Střídejte, měňte, experimentujte! Vaším chodidlům jen prospěje, když zakusí nejrůznější podmínky. Nehledě na to, že to prospěje i botám. V mezidobí mohou řádně vyschnout, tvoří se v nich méně mikroflóry, materiál si také řádně odpočine a opotřebení bude menší. Vše, co přesahuje rámec každodenní rutiny, je dobré. Zvláště zmínění hodná je také chůze naboso ‒ a samozřejmě i běh naboso. Posiluje klenbu, prokrvuje chodidla, reflexně působí na další orgány. Po tréninku si dejte třeba kilometr naboso na vyklusání.
Zpočátku může být tvrdé zlomit léta budovaný vztah s jednou obuví. Někdo by si mohl při zabíhání dalších několika párů bot připadat jako podlý nevěrník. Ale uvidíte, zvyknete si. A vstoupíte do nových, vyšších dimenzí běžeckého života. Přesně tak by to vaše staré běžecké boty chtěly...
