Článek
Dost však bylo šprýmování, pojďme se na problematiku zadívat střízlivým, zvídavým a bystrým okem. Pravdou je, že ani podiatři, fyzioterapeuti či lékaři obecně nemají na bosé pobíhání jednotný názor. Ale na co vlastně lékaři jednotný názor mají? Ani na drogy či konzumaci alkoholu ne, o subtilnějších tématech raději pomlčme. Pojďme se tedy spolehnout na svůj bystrý a břitký rozum, takzvaný selský.
Používali naši předci po tisíciletí boty? Nikoli. Umřeli na to? Nikoli. Byla jejich chodidla více nemocná, zdegenerovaná, ochablá? Nikoli. V tomto bodě se vzácně scházejí snad všechny podiatrické výzkumy ‒ s lidskou nohou to od zavedení obuvi šlo už jen z kopce. Zahleďte se do svého rodinného alba. Vsadím se, že ještě své babičky a dědečky uvidíte na upomínkových fotografiích ze školních škamen bez výdobytků obuvnického průmyslu.
Bota jako gips
Proč naše nohy trpí nošením obuvi? Obuv znemožňuje správnou funkci chodidla. Lidské chodidlo se při každém dopadu (ať již jde o chůzi nebo o běh) rozšiřuje do strany i do délky. Pracuje podélná a příčná klenba a tímto způsobem se lidské tělo v místě dotyku s podložkou vyrovnává s nárazy. Na práci chodidla se podílí mnoho svalů, šlach a úponů. Už jste asi měli někdy v životě sádru, či jste alespoň viděli, jak to vypadá, když se po pár týdnech nošení odstraní. Svaly po celou dobu nošení gipsu nepracovaly, a tak radikálně ochably. Totéž se děje se svaly vašeho chodidla, když je naprostou většinu dne uzavíráte do svěrací kazajky šněrovací boty. Ochabnou, klenby se propadají a řetězec příčin a následků posouvá problémy výše a výše. Do kolen, kyčlí, páteře... může to končit až stavem, kdy toho máte opravdu po krk.
Proveďte si doma malý test: Vyjměte vložku ze své boty a postavte se na ni bosou nohou. Přečnívá, že? Tolik prostoru by ve skutečnosti potřebovala ke své správné funkci a tolik prostoru jí skutečně dáváte. Berte v potaz i to, že vložky v botách jsou mnohdy ještě zahnuty vzhůru a místa v botě je tím pádem ještě méně. A pořádně si prohlédněte špičku boty. Možná se nezdá, že by úplně odpovídala tvaru vašeho chodidla.
Podpadky snad vynalezli sami lékaři, aby o práci jen tak nepřišli. Vysunutím patní kosti výše po vertikální ose dochází k posunutí těžiště těla a tím také ke změnám v postavení kyčlí, pánve, v prohnutí páteře bederní i krční. Je to tak správně? Na tuto otázku znáte odpověď sami.
Běžecká zranění
Čím to, že u bosých běžců nedochází tolik k „běžeckým" zraněním? Hlavní vtip je v napětí svalů a vazů. Bosý běžec nedopadá při kontaktu s podložkou na patu. To by hodně bolelo. Instinktivně jde přes jiné části chodidla lépe uzpůsobené k takové práci. Běžecká (a náležitě odpružená) bota dovolí prodloužit krok a dopadnout na patu. Někdo si myslí, že tím zvyšuje svou rychlost. A zpět k hlavnímu vtipu: když dopadáte na patu, svaly a vazy v kotníku se povolují, kotník je méně stabilní a může snadněji docházet k jeho zvrtnutí. A teď zkuste dopadnout na přední část chodidla a mít u toho povolený kotník. A odpověď na úvodní otázku tohoto odstavce opět znáte sami.
Je na každém, zda a v čem bude pobíhat. Pokud se rozhodnete pro běh naboso, začínejte velmi pozvolna a opatrně. Tělo si musí opět přivyknout. Po mnohaletém vysedávání v kanceláři také nemůžete vzít do ruky krumpáč a ohánět se jím celý den. Tedy můžete, ale ty následky...
| Tento článek vznikl na základě odborných konzultací s Júliem Pataky, mužem, jenž běhá naboso po mnoho dlouhých let; s propagátorem bosého běhu Tomášem Zahálkou. Dále po studiu českých i zahraničních pramenů na toto téma. A v neposlední řadě na základě několikaletých experimentů na sobě samém a po absolvování pražského půlmaratónu i maratónu naboso. |
