Článek
New York City Marathon 2018
Každý účastník si musí po přihlášení také včas nahlásit typ transportu na start závodu. Je možný autobus, či lodí na Staten Island. Já jsem si vybral dle místa bydlení autobus od městské knihovny. Také jsem si objednal tzv. post-race poncho, a tím rozhodl o tom, že si do cíle nenechám nic vézt. Tyto záležitosti je třeba objednat během léta a od jistého data je již nelze měnit, a to ani na místě.
Opět jsem zvolil stejný model dopravy z Prahy, tedy ve čtvrtek odlet z Prahy přes Londýn a přílet do New Yorku navečer. Tím, že jsem zvolil ubytování v centru města u hlavního nádraží Grand Central Station, byla cesta metrem z letiště až do hotelu relativně jednoduchá, i když trvá přes hodinu. Hned jsem ještě vyrazil do města, abych neusínal a také se opět podíval na některá oblíbená místa. Poté člověk cca po 24 hodinách na cestě usíná celkem bez problémů, ale dost často se také probouzí brzy ráno, což se většinou podaří srovnat až za pár dnů.
Fronta před otevřením expa.
archiv autora
Další den, tedy v pátek, jsem po ranním krátké proběhnutí po břehu East River vyrazil do expa, které se každý rok koná v Jacob K. Javits Convention Center of New York, pro startovní číslo. Byl jsem tam před 10. hodinou a už tam stála obrovská fronta netrpělivých maratonců, ale pořadatel otevřel až přesně v deset. Je až neuvěřitelné, jak pořadatelé zvládnou vydávání čísel pro zhruba 50 000 běžců. Také jsem navštívil některé obchody s běžeckým materiálem a vybavením. Největší rozsah prodejní plochy zabírá stánek, nebo spíš stan hlavního sportovního partnera maratonu. Tím byla pro letošek firma New Balance. Zde nakupuje nejvíce návštěvníků a taky je v provozu obrovské množství pokladen. Zájem je opravdu velký, i když ceny jsou standardní a aktuální modely s maratonským logem 2018 i poměrně drahé.
Sobota – den před maratonem. Opět jen krátký běh (cca 7,5 km) a pak krátká procházka městem. Už jsem se snažil jen trochu chodit, ale člověku se nechce sedět v hotelu.
New Balance má jako hlavní partner na expu pořádný stan.
archiv autora
Neděle 4. 11. 2018 – den závodu. Odjezd autobusu od městské knihovny mám naplánovaný v 6:00 hod. Nechávám se vzbudit v 5:00 z recepce, neboť tento víkend se v USA mění čas z letního na zimní a tím vzniká trochu zmatek, kterému budíku se dá věřit. GPS hodinky to nedají, tak snad telefon, ale raději jsem vše zdvojil i s recepcí hotelu. Na místo odjezdu autobusů od městské knihovny jsem dorazil 5:40 a postavil se na konec zhruba kilometrové fronty. Vždy byly přistaveny tři autobusy, které ihned po naplnění odjíždí a fronta se posune. Já jsem se dostal do autobusu zhruba v 5:55 a vyrazili jsme. Cesta na start se letos z důvodů dopravních komplikací protáhla a trvala skoro hodinu a půl, a tak jsme byli až v 7:25 na místě startu, tedy u Verrazzano Narrows Bridge na Staten Island.
Zde všichni závodníci vystoupí z autobusů, jsou opět zkontrolováni, projdou bezpečnostními rámy a jsou vpuštěni do obrovského startovního areálu. Ten je označen v barvách jednotlivých koridorů a v každém koridoru jsem očekával servis. Byl tam ale jen dostatek vody, oproti minulé zkušenosti scházely teplé nápoje (čaj, kafe) a bagely. Asi pořadatel tak šetří, i když toto občerstvení dodávala firma Dunkin Donuts. Dostatek toalet (i když i zde jsou fronty) je samozřejmostí. Tím, že bylo sice chladněji, ale krásně svítilo sluníčko (cca 10° C), se dalo docela fungovat. Jako ostatní běžci jsem zalehl na trávník na přinesenou folii a v teplém oblečení (vzal jsem si starou lyžařskou soupravu) jsem čekal na start. Každý si zde snaží najít místo, odložit se někde na zem a odpočívat před startem. Je to dost bizarní obrázek, neboť prakticky všichni jsou zde oblečeni skoro jako bezdomovci, tedy ve věcech, hlavně teplých, které před startem odloží a ty pak zůstávají pro charitu.
On Sunday, November 4, more than 50,000 marathoners were challenged, pushed, rewarded, and ultimately moved by the 2018 #TCSNYCMarathon.
Relive the amazing day by reading our race recap: https://t.co/8WLBYYOV9e pic.twitter.com/eilVERbGjb
— TCS New York City Marathon (@nycmarathon) 5. listopadu 2018
Jeden ze sponzorů firma Dunkin Donuts také rozdává oranžovo-růžové čepice, ve kterých mnoho běžců absolvuje i závod. Většina je zase odloží před startem, ale při čekání, které trvá zhruba tři hodiny, jsou příjemné. V 9:15, kdy startují první vozíčkáři následováni ženami z elitního pole, se pro nás obyčejné běžce otevírá vstup do prostoru startovních vln (jsou tři: zelená, oranžová a modrá). Ty jsou rozděleny do šesti oddílů (corrals A-F), které jsou otevřeny až asi půl hodiny před startem, pro nás v 9:50, a pak pomalu postupujeme směrem ke startovní čáře. Já jsem byl v oranžovém koridoru, sice v první vlně, ale v jednom z posledních corralu, tedy C, a tak jsem byl dost daleko od startovní čáry. Tak jsem se dostal na start asi dvě minuty od výstřelu z děla. Za zvuků písně New York, New York vybíháme.
Počasí je krásné, ale na obrovském mostě s názvem Verrazzano Narrows Bridge fouká poměrně silný vítr a velmi těžce se předbíhá hustý běžecký dav, jež asi tříkilometrový most, který je z poloviny do kopce a z poloviny z kopce, překonává hlavně zpočátku velmi pomalu. Z mostu byl nádherný výhled na Manhattan, ale není čas se kochat, neboť z mostu vbíháme do Brooklynu. Tady, asi až na pátém kilometru se všechny startovní barevné vlny sbíhají dohromady a zde se teprve srovnávají délky tratí jednotlivých koridorů. Ulice jsou sice široké, ale množství běžců je tak velké, že je problém běžet rovně a rychle, neboť se vlastně potřebujete neustále někomu vyhýbat. Tím se prodlužuje celková odběhnutá vzdálenost, takže si pokaždé přidávám minimálně jeden kilometr navrch k délce maratonu.
Trať maratonu v NY není zcela rovná, ale většinu „kopců" tvoří výběhy na mosty, dohromady to na celé trati tvoří docela významné stoupání (hodinky ukázaly asi 300 metrů), a tak ani zdejší trať není nejvhodnější na světové rekordy jako např. v Berlíně. Za nedělního krásného počasí, které panovalo v den závodu, bylo v ulicích opět obrovské množství fanoušků, kteří skutečně fandí od prvního do posledního závodníka. Hraje hudba různých žánrů a vůbec opět je vidět, jak město maratonem žije, přestože například dopravní omezení jsou obrovská a ve městě, kde se většina lidí pohybuje auty, je to jistě významný zásah do života.
Průběh Brooklynem, Queensem, Bronxem, Harlemem a nakonec Manhattanem je krásná „maratonská turistika" a člověk, pokud stíhá, vidí spoustu zajímavých věcí z celého města, které si většinou během roku může dovolit obdivovat pouze z auta. Třeba ta krásná panoramata z mostů, kde člověk vidí na město nejlépe. Občerstvení během závodu opět funguje super. O páté míle je na každé míli voda a energetický nápoj, takže s tím problém není. Teprve na asi 30. kilometru dostanete gel a několikrát poté i banány. A to je vše, tedy pokud nepřijmete nabídku od lidí podél trati, kteří nabízí ovoce, další nápoje, ubrousky na utření či vazelínu proti odřeninám.
Ke konci závodu se vždy těším, kdy už konečně trať zahne do Central Parku, kdy do cíle zbývají asi dvě míle. Ani tam není trať zcela rovná, a dokonce doběh do cíle, asi poslední půlkilometr je do kopce, což dá každému opravdu zabrat. Podpora fanoušků je však obrovská a skutečně vás do cíle doslova dotlačí.
Autor reportáže šíří slávu českých národních barev.
archiv autora
Konečně cíl. I když jsem na základě klimatických podmínek, které v New Yorku panovaly, doufal v čas o malinko lepší, tak jsem si za čtyři absolvované ročníky zaběhl druhý nejlepší čas 3:18:01. Celkem spokojenost. V cíli dostanete medaili na krk a už, už vás pořadatelé celkem nekompromisně šoupají dál a dál Central Parkem (další minimálně 1,5 km), kde je teprve možné z parku vyjít na ulici a dostat se z koridorů. Zde, pokud jste si ho jako já objednali, dostanete post-race poncho, tedy fleecovou deku, která je i v krásném slunečném dni velmi příjemná, a můžete pokračovat směrem k hotelu. Dal jsem si sprchu a raději jsem vyrazil na krátkou odpolední procházku po městě, abych nohy unavené po závodě rozchodil.
Odjížděl jsem až ve středu, a tak jsem raději každý den ještě vyrazil na krátké regenerační běhy, abych vyplavil únavu z nohou. Ve středu už jen balení, odjezd na letiště a domů.
Stěna slávy se „Six Star Finishers“, účastníky všech šesti závodů World Marathon Majors.
archiv autora
Opravdu každému, kdo má rád velké běžecké akce, bych tento závod doporučil, jako nejen největší dle počtu účastníků, ale také s jednou z nejkrásnějších tratí a zájmem obyvatel města. Dal jsem si ho již po čtvrté a musím říci, že mi závod nezevšedněl a klidně bych si ho dal někdy znovu, i když na příští rok jej zatím naplánovaný nemám. Poslední závod z Major Marathon Series, který mi schází do Six Stars Finisher, je Tokio. Tam mi zatím nevyšlo losování. Tak snad třeba za rok!
