Článek
Plavby na ostrovy a tam už každý po svých - to je Běholoď
Mnohé cestovní kanceláře se začaly přizpůsobovat poptávce aktivně žijících Čechů, kterým nabízejí nepřeberné množství poznávacích zájezdů, které jsou proloženy pravidelnou pohybovou aktivitou. Jak již sám název mnou vybrané dovolené napovídá, jednalo se o týdenní plavbu přes několik chorvatských ostrovů, které jsem měl možnost poznat velmi pečlivě a naběhat na nich zajímavé množství kilometrů.
Běhat můžeš, bavit se musíš!
Každý den měl svůj rámec, který byl poměrně jednoduše daný. Ráno ještě před snídaní pár kroků výklusem tak, aby člověk nastartoval tělo a rozehřál se a běžeckou abecedou rozhýbal ztuhnuté šlachy a svaly. Pod vedením zkušeného patrona nebylo složité dostat běžecké základy a cviky pod kůži.
Po vydatné snídani na lodi nás obvykle čekal přesun přes ostrov. Tato část dne kombinovala krásy chorvatské krajiny, dech beroucí výhledy na Jadran a okolní ostrovy s technicky často náročným terénem. Makadamové stezky, kterými jsou ostrovy jako Brač, Hvar, Korčula, Šolta nebo Vis protkány, jsou tím nejpestřejším kořením dovolené. Běh na takových místech je vnímán naprosto jinak, než klasické pobíhání po známých stezkách naší vlasti. Tato běho-turistika se dostane hluboko do srdce každému, kdo ji alespoň jednou okusí. Pokud však běhu neholdujete nebo se mu nechcete věnovat úplně vždy, je zde možnost vzít si s sebou také kolo.
Sáhnout si hluboko, a přesto být vysoko
Po obědě na lodi, která vždy kotvila na některém z ostrovních přístavů a kotvišť, nás čekal lehký odpočinek ‒ nejen důležitý pro regeneraci, ale i vítaná doplňková „aktivita", protože květnové slunce již tou dobou umělo pořádně spálit.
Druhý výběh dne byl často náročnější a delší, něž ten dopolední. Tak tomu bylo i ve středu 17. května, kdy se dvojice z nás běžců rozhodla v doprovodu dvou cyklistů z lodi pokořit nejvyšší horu ostrova Hvar - Svatého Nikolu. Skalní dominanta tyčící se do výšky 628 m n. m. nebyla lehkým oříškem, to jsme ale od samého začátku moc dobře věděli. V Čechách se příliš často nesetkáváme s dlouhými kopci, a tak jsme si tuto „chuťovku" nemohli nechat uběhnout! Náročný 11kilometrový výběh vzhůru ze Stari Gradu do kopce nám dával doopravdy zabrat, ale vrchol jsme po více než půl druhé hodině zdolali. Výhled ze střechy Hvaru byl i přes pálící lýtka zaslouženou odměnou.
Cestou zpátky jsme zvolili jinou ‒ delší trasu, která byla po 16 kilometrech zakončena v místě výběhu. Při seběhu si lýtka odpočala, kdežto vyplavované množství laktátu se ve stehnech dostávalo do rudých čísel. Vidina večerní procházky po promenádě přístaviště zakončená několika kopečky „sladoledu" nás však hnala domů, a tak jsme těsně před večeří a sedmou hodinou večerní dorazili na loď. Po návratu z večerní procházky z centra nás čekala už jen krásná podívaná na nebe plné hvězd, pod kterým jsme se na horní palubě oddávali zaslouženému spánku.
Jeden z mnoha krásných dní na Jadranu byl za námi. Při usínání člověk myslel na místa, která díky svým nohám mohl ten den navštívit a vidět. Malebná zákoutí, skalní masivy, čisté moře, nekonečné výhledy, všudypřítomná vůně borovic a zvuk cikád byly každodenním kořením a koloritem našich běhů. Zní to možná šíleně, ale díky ohromné variabilitě výletů, kvalitně zpracované přípravě tras a jasnému počasí si každý z účastníků přišel na své. Nezáleželo na tom, kolik vám je, ale na tom, na kolik kilometrů se ten den cítíte a jakou trasu si zvolíte. Parta běžeckých nadšenců si tak užila originální rekreaci plnou kvalitních běžeckých výkonů, kdy ti nejlepší za týden běhání zdolali i vzdálenost přesahující 220 kilometrů.
