Maratónská turistika: desítky kilometrů jako rekreace?!

Zatímco běžné cestování, běžná turistika je zmítána výkyvy finanční situace populace, kolísáním kurzů eura či dolaru, mezinárodními krizemi a třeba i módou, roste v koruně stromu turistického průmyslu maličký, zatím příliš neregistrovaný plod maratónské turistiky.

Nepatrný, ale stále roste. Za maratóny se jezdí v zimě i v létě. Do Evropy, do Asie, Ameriky, ale třeba i do Grónska či Antarktidy.

Vznik maratónské turistiky byl nenápadný. Bylo však jen otázkou času, kdy amatérské běžce, kteří mnoho let objíždějí všechny významnější domácí závody, napadne: Co takhle zajet si třeba do Berlína? Nebo do Alp a zkusit běžet maratón do kopce?

První pokusy byly možná nesmělé. Jelo se v několika lidech jedním vozem. To pro tu družnost. A taky úsporu nákladů. Na start se přijelo o půlnoci, pár hodin před startem závodu.

V odlehlém koutu parkoviště se na štěrkovou zem hodily karimatky, zalezlo se do spacáku, a i když se vlastně nikomu ani spát nechtělo, oči zavrtávající se do vzdálených hvězdokup nad hlavou nakonec našly sladké spočinutí pod unavenými víčky.

Ráno se v chvatu běžela vyzvednout startovní čísla. Zanedlouho padl startovní výstřel. Po více či méně zdařilých výkonech si běžci dopřáli teplou sprchu v prostoru cíle, nějaký ten čaj a jelo se zas k domovu.

Jenže to vás asi taky nebude bavit dlouho. Jednou nastane ta chvíle, kdy si řeknete, že trochu víc se před závodem vyspat, možná v pohodlné posteli, by vůbec nebylo špatné.

A proč hned v den závodu zase kvačit domů. Tam už to znám. Kdy já se sem zase dostanu? Nebylo by fajn zůstat tady déle a trochu se tu porozhlédnout? Příště přijedete o den dva dříve. Do hotelu objednaného na celý týden. Bum! A je z vás maratonský turista.

Určitý stupeň lenosti a pohodlnosti je lidem přirozený. A tak se po dalších pár maratónech stane, že už se vám vlastně celý den cestou do vysněné destinace řídit ani nechce. Že začnete přemýšlet i o vzdálenějších místech planety, kam z Evropy vedou rychle jen vzdušné cesty. A když zvážíte, co dá zařizování hotelu, startovní registrace, letenek, výletů atd. práce, řeknete si: Proč neexistuje nějaká cestovní kancelář, která by to všechno vyřídila za mne?

Není asi třeba nijak zvlášť zdůrazňovat, že země na západ od nás jsou v tomto ohledu dál. Maratónská turistika je tam v plném proudu a existují cestovky, které se specializují pouze na tento druh aktivně-odpočinkové dovolené.

Česká republika má zatím svoji první vlaštovku. Maraton Travel vznikl před necelými sedmi roky. Z jednotlivých, osamocených požadavků prvních váhajících zákazníků se stávají desítky a stovky objednávek ročně. Každoroční nárůst objednávek o desítky procent dává tušit silný potenciál.

Kancelář má svými nabídkami pokryté všechny kontinenty včetně Antarktidy. Nejvíce je samozřejmě poptávaná Evropa. V závěsu za ní Severní Amerika. V nabídce jsou i exotické zájezdy do Spojených arabských emirátů, Kanady nebo třeba Číny, kde se běží maratón přímo po Velké čínské zdi.

Kancelář zajistí letenky, ubytování a stravu, registraci na závod, výlety, průvodce, případně víza. Cestovní kancelář s těžištěm na korporátní klientele a zajišťování služebních cest nemá problém vyjít vstříc i zcela individuálním požadavkům.

Maratónské kanceláře bývají často partnerskými organizacemi závodů. To má výhody i pro běžecké cestovatele. Ti mohou využít výhody garantovaných startovních čísel, což znamená, že v případě plného obsazení závodu je stále ještě šance získat místo na startu přes kancelář. Naše česká kancelář umí i některé z World Marathon Majors (někdy také nazývané Big Six; největší maratony světa), jako jsou Berlín, Londýn nebo New York.

"Loni se nejvíce maratónských cestovatelů vydalo do portugalského Lisabonu, do Itálie do Říma a také španělské Barcelony," říká Lucie Červenková z Maraton Travel. Po Evropě mají lidé největší zájem o prodloužené víkendy, tři čtyři dny. U ostatních destinací vychází průměrně týdenní pobyt. Se vzdáleností od domoviny se doba pobytu prodlužuje.

"Naprostá většina klientů se k nám vrací. Ne však na tentýž závod, běžci chtějí zkoušet stále něco nového," doplňuje Lucie Červenková.

S maratónskou turistikou se Češi mohli paradoxně poprvé setkat v Praze. V roce 1995, kdy se běžel první ročník Pražského mezinárodního maratonu, jsme mohli potěšeně sledovat množství zahraničních běžců proudících do naší matky měst a s nimi i vítané devizy, jež tu po sobě zanechávali za ubytování, stravování a prohlídky pamětihodností.

Od té doby se mnohé změnilo. Jména českých borců a borkyň se začala ukazovat na startovních listinách maratónů silničních i horských, blízkých i vzdálených. Česká republika má své zástupce v řadách startujících nejen ve švýcarských či rakouských Alpách, na pařížském asfaltu nebo německých pobřežních stezkách, ale i v afrických pouštích nebo v Arktidě.

Běžci se povětšinou shodují na tom, že je lepší nejprve běžet závod a až potom si užívat turistiku jako takovou. Tu závodní nervozitu si odbudete na začátku a pak máte klid a pohodu na poznávání cizích krajin.

Pokud ale cestujete přes několik časových pásem a hrozí u vás onen známý jet-lag, radí odborníci přiletět raději několik dnů před výkonem. Jsme-li skutečně daleko od domova, neměla by se před maratónem ani příliš konzumovat místní strava. Vzhledem k případným zažívacím potížím je dobré nechat kulinářské experimenty až do doby po proběhnutí cílem.