Článek
Je to tak. Mediální zprávy vycházely ze studie porovnávající biomarkery u 63 probandů ze vzorků odebraných jim těsně před závodem na 42 195 metrů a těsně po něm. Výsledky jsou samozřejmě alarmující: Výskyt troponinu, látky bílkovinného charakteru, v srdečním svalstvu rapidně narostl a ukazoval tak na možné poškození myokardu.
Ano, není pochyb o tom, že uběhnutí maratonské vzdálenosti je pro lidské tělo velká zátěž. Tady ale opravdová vypovídací schopnost studie, z níž mnohé články děsivé pro maratonce čerpaly, končí. Maraton představuje velkou zátěž a tuto skutečnost lze vědeckými prostředky jednoznačně prokázat. Přítomnost troponinu může za „běžných okolností" ukazovat na akutní infarkt myokardu. U maratonců v cíli tomu tak v drtivé většině případů není. Troponin je už po několika málo dnech v krvi běžců nedohledatelný a vše se navrací k normálu.
Na rovinu řečeno: Maraton představuje velkou zátěž pro celý lidský organismus. Pro srdce i cévní soustavu, pro svalový aparát, klouby, kosti... Tato skutečnost přímo vybízí k tomu, abychom se na takovou zátěž pečlivě, dlouhodobě a systematicky připravovali. Maraton se neběhá ze „štégrajfu" (bez přípravy, z divadelního slangu ‒ pozn. red.).
Zvednout se a jít ven běhat je pouze první fáze a chtít hned zdolávat královské distance je mírně řečeno přehnané a neuvážlivé. V ideálním případě trvá maratonská příprava rok i dva, pokud nemáte předchozí základy fyzické kondice.
Existuje mnoho nejrůznějších studií jednoznačně prokazujících významně menší rizika kardiovaskulárních chorob u běžců než u neběžců. Maraton ovšem může být nebezpečný až smrtelný, když se k němu nepřistupuje náležitým způsobem.
Maratonský trénink nepředstavuje pouhou přípravu těla na danou vzdálenost, ale také na daný čas. Pokud se do něj pustíte v intenzitě a tempu naprosto neodpovídajícím vaší dosavadní přípravě, o úplně zdravém pohybu se mluvit určitě nedá. Nespoléhejte na zázračné preparáty chemického průmyslu, sportovní nápoje, gely, tablety, kompresní obleky nebo aerodynamické čepice. To, co vás u maratonů posouvá dopředu, je poctivý trénink.
A ještě jedna věc závěrem: Jogging vznikl jako prostředek rekonvalescence pro lidi po onemocnění srdce. Běh jako takový může být lékem. Za jedné extrémně důležité podmínky: Musí být přiměřený vašim možnostem, schopnostem a okolnostem. Postupem času dokážete cokoli. Třeba uběhnout 1000 kilometrů za 5 dní 16 hodin a 17 minut jako jeden Řek, který stále ještě žije, a to bez infarktu. V okamžiku, kdy máte skutečně natrénováno na to, co děláte, vás výskyt troponinu v krevním řečišti trápit nemusí. A v určité chvíli můžete seznat, že 42 kilometrů vlastně není zase až taková dálka.
