Článek
Juki Kawauči mezi elitními běžci na French Riviera Marathon.
Juki Kawauči - hrdina také naší redakce!
Tradiční svět japonského běhu má svá přísná pravidla a zažité pořádky. Pokud jste ochotni trénovat pod dozorem některého z vyhlášených trenérů už na škole a později na univerzitě, máte větší šanci než kde jinde na světě, že se svým běháním i uživíte. Po absolutoriu univerzity vás čeká profesionální klub sponzorovaný některou z velkých firem a spousty závodění na ekidenech, štafetových závodech, jež jsou v Zemi vycházejícího slunce velmi oblíbené.
Juki se ale vydal svou cestou. Nejdříve, když byl ještě docela malý, trénoval se svojí matkou. Na střední škole sice trénoval v týmu, ale na vysoké si běhal jen tak pro zábavu. Ani po ukončení školy jej dráha profesionálního sportovce nelákala, a i když jeho výsledky mnohé naznačovaly, rozhodl se pokračovat ve sportovní kariéře na amatérské úrovni. Žádní sponzoři, všechny výdaje placené z vlastní kapsy. Na rozdíl od profesionálních japonských běžců má Juki zaměstnání s běžnou pracovní dobou a tréninky musí vmáčknout někam do zbývajícího času. Přesto se mu podařilo dosáhnout nemalých úspěchů a získat si srdce mnohých fanoušků doma i v zahraničí.
Výčet jeho úspěchů by byl skoro nekonečný. Téměř tři desítky vítězství v Japonsku, Austrálii, Norsku, Egyptě nebo Švýcarsku. Opravdu výjimečný je Kawauči i tím, že jako jeden z mála běhá přes 10 maratónů ročně ve špičkových časech. Od roku 2011 dokázal zaběhnout 72 maratónů pod 2:20:00, z nichž 53 bylo pod 2:16:00, 41 pod 2:14:00 a 10 dokonce pod výsledný čas 2:10:00, přičemž jeho osobní rekord činí 2:08:14.
Všechno, nebo všechno!
Kawaučiho „amatérské" nasazení je zkrátka neskutečné. A nejen to tréninkové a závodní. V roce 2013, když se chystal na závody v Egyptě, na letišti zjistil, že si zapomněl pas. Neváhal s přebukováním letenky, které jej ovšem stálo čtvrtinu jeho ročního výdělku. Start maratónu tenkrát stihl a závod v Luxoru vyhrál. Juki Kawauči je samurajsky odhodlaný, má ale také smysl pro humor. Drží třeba také světový rekord v běhu v obleku na půlmaratónskou vzdálenost. Vyšvihnutý jako uhlazený manažer včetně kravaty dokázal více než 21 kilometrů zdolat v čase 1:06:42. „Mám v úmyslu s takovými bláznivými nápady pokračovat. Co přesně to ale bude, zatím teprve kristalizuje," svěřil se Juki naší redakci.
Tradiční tvrdosti a přísnosti japonského tréninku se Kawauči nevyhýbá. „V mém přístupu je vlastně jen jeden podstatný rozdíl. Zatímco ostatní běhají dlouhé desítky rychlých kilometrů v tréninku, já raději někde závodím," směje se sympatický Japonec. Nepřipomíná vám to trochu přístup našeho výjimečného triatleta Petra Vabrouška?
Profesionálové trénují v Japonsku třikrát denně. Juki to kvůli své práci stíhá jen jednou. Jeho tréninky tak musí být kvalitnější a rychlejší, aby vykompenzovaly chybějící kilometráž. I když ani tam se Kawauči nešetří.
„O víkendech spojuji několik tréninků do jednoho, proto má jedna jednotka obnáší sedmdesát až sto kilometrů," říká vytrvalec jen jakoby mimochodem. A svou skromnost nevědomky podtrhuje posledním prohlášením: „Jsem v podstatě vládní zaměstnanec a nemůžu mít vedlejší příjmy, tudíž ani sponzory." Jako by to snad nějakým způsobem vysvětlovalo, proč je státní zaměstnanec, když by si mohl pohodlně trénovat s ostatními profesionály a dostávat za to zaplaceno možná ještě lépe! Žije v Kawaučim duch osamělého hrdého, avšak bojovného samuraje? No tak určitě...
