Článek
Po příletu do marockého Marrákeše jsme se vydali do Essaouiry na pobřeží Atlantiku. Tam jsme odpočívali a poctivě se připravovali na nedělní závod. V sobotu dopoledne následoval přesun do města a hurá do expa pro startovní čísla. Už zde se nám maraton zalíbil. Expo bylo doopravdy vtipné, tři stánky, hudba, pódium a jeden malý regál s oblečením a běžeckými botami. Ty byly mimochodem naprosto věrné kopie závodních bot, ale právě že pouze kopie, fake. Vyzvedli jsme si startovní číslo. Registrace nás dva měsíce předem stála 80 eur, na místě si místní kupovali startovné v přepočtu za 200 korun. Při vyzvedávání balíčku jsem si všiml slovní roztržky organizátora a jednoho závodníka z Německa, který nechápal, že ráno nebude žádná úschovna věcí. Odpověď byla jasná: Proč úschovna? Bude teplo, jste v Maroku!
S čísly v ruce se jdeme najíst. Volíme netradičně sushi restauraci, která byla na internetu dobře hodnocená. A to byla velká chyba! Již kolem 22. hodiny tuším, že jsme se otrávili rybou. Nu což, přeci nezruším maraton... Od půlnoci do třetí hodiny ranní trávím čas na toaletě, kde pravidelně zvracím. Ostatní něco podobné čeká odpoledne na druhý den. Po třech hodinách spánku a s prázdným žaludkem se vydávám s ostatními na start. Ještě za tmy se rozběháváme podél hlavních cest, doprava je celkem hustá a dýchatelno tak na hraně. Bohužel žádné výhledy na čtyřtisícové hory, mlha a celkem chladno (10 °C). Rozcvičení a start. Kamarád Ondra se zasekává za běžci půlmaratonu, kteří startují až půl hodiny po nás. Organizace skoro žádná, vyběhli jsme prostě, až vyběhli ti před námi. Celkově maraton běží asi 1200 běžců (1 000 mužů, 200 žen) a půlmaraton asi 6500 běžců.
Marrakech Marathon - Kdo neběží, není Czech!
Maraton vede vinicemi, podél hlavních silnic, které lemují zvědavci. Je tu ale také silný provoz, přičemž Dacia má největší zastoupení. Občas auto vyrazí i proti vám, běžcům, a tak se prostě uhnete. Ale proč ne, chápu že závodníci mezi třemi až pěti hodinami už jsou v marockém kontextu spíš chodci. Profil maratonu tvoří víceméně rovina, minimum zatáček a dlouhé bulváry vybudované ještě Francouzi za dob kolonizace. Ideální místo na osobní rekord, říkám si. Což se také Kristýně (3:55) a Ondrovi (3:50), kteří cestují se mnou, daří! Vítězný běžec pokořil 2 hodiny a 4 minuty. Sakra rychlé, gratuluji!
Marrakech Marathon - maratonské expo.
Pokud ještě někdo máte chuť si počíst, jak jsem se maratonem protrápil já, tak pokračujte ve čtení...
Poslední jídlo den před závodem v 16 hodin, noční návštěvy toalety a nemožnost do sebe cokoliv dostat před i v průběhu závodu. Poběžím to tedy na hlad a žízeň. Uvidíme, co se bude dít! Cíl bylo běžet kolem 3 hodin (4:15 min/km), tj. něco kolem 11 minut za mým osobním rekordem. Start. Už od třetího kilometru vím, že to bude hrůza a děs. Pátý kilometr ‒ první nutná zastávka na velkou. Na celé trase byste nenašli ani jednu toi-toiku, ale co bych chtěl?! Jsme přeci v Maroku! Desátý kilometr – tempo pořád kolem 4:10 min/km. Půl maraton – konečně za mnou za 1:28:30, nemůžu.
Bolí mě celé tělo, začínám nějak špatně vidět a motat se. Co teď, nikde žádná ambulance, ani občerstvení. Ale stejně bych si nic nedal. Běžím tedy dál, zpomaluji. Předbíhá mě jeden běžec za druhým. Krátká konverzace s Francouzem, co neumí ani slovo anglicky, snaží se mě táhnout. Nestačím mu a loučím se s ním i se svým cílem běžet pod tři hodiny.
Marrakech Marathon - Bude to vypadat dobře, ale stejně to raději nejezte!
Dvacátý devátý kilometr – zpomaluji ještě víc, najednou už skoro jdu. Přeci se nezastavím, to nejde, umím běžet maraton pod 4 min/km a teď nemůžu zvednout nohy ani při tempu 6 min/km. Takhle běhám i Petřín po práci nahoru a dolu, co to je k sakru?!
Třicátý kilometr – zastavuji a pomalu jdu. Skoro nic nevidím, raději jdu po chodníku, abych nepřekážel. Ale jděte v reprezentačním tílku po chodníku... Jdu tempo 8 min/km, to není ani procházka po Staromáku. Nemůžu rychleji, spíš zpomaluji. Občas to zkusím rozběhnout, ale lépe než 6 min/km nedám. Předbíhají mě, předchází mě, dokonce i běžci, kteří kulhají, mě bez problémů míjejí. Končím, jdu domů, ale kudy, bez mobilu a nejmenší tuchy kde jsem? Zvracím.
Marrakech Marathon - Tradiční trh má své kouzlo.
Třicátý šestý kilometr – je mi lépe. Doběhnu to! Rozbíhám se do relativně normálního tempa a běžím už bez zastavení do cíle. Kamarádi na mě čekají a tuší, co se stalo. Říkal jsem jim, že doběhnu kolem tří hodin. V cíli jsem v čase 3:26. Jsem polomrtvý, je mi hrozná zima a vůbec, ale vůbec jsem si to neužil. V cíli voda, dvě mandarinky a medaile. A nazdar, odchod! Co byste ještě čekali?!
Marrakech Marathon - Maroko určitě stojí za návštěvu.
Ale i přesto, co potkalo mě, je marrákešský maraton nádherný, malebný, rodinný, ale hlavně žádná "masovka". Nakonec z něj vůbec nejsem otrávený. Marrakech Marathon 2020 tak mohu doporučit. Jen před ním nechoďte na sushi!
