Článek
Řítit se z kopce může být pořádný adrenalin. A dobrá rychlost i směrem dolů vám může dát komparativní výhodu oproti jiným závodníkům. Seběhy kopců skoro nikdo systematicky netrénuje, možná tady je místo, kde naopak vy můžete vyniknout.
U terénních stejně jako u jakýchkoli jiných závodů (vynecháme ty na okruhu) platí, že je obrovskou výhodou, pokud máte možnost celou trať projít či proběhnout předem. Seznámit se s povrchem, se záludnostmi, jež na vás číhají, může být vždy ku prospěchu věci.
A nikoho asi nepřekvapí, že základem pro terénní závody je také vhodná bota. Terénní, krosová obuv s odolným svrškem a podrážkou s pořádnými spáry je více než přiměřenou reakcí na nadcházející akci. Ještě více než u silniční obuvi také oceníte nějaký ten prostor ve špičce boty, místo před prsty. Ty pak při prudkých dopadech při běhu dolů nebudou bolestivě narážet do vnitřní špičky boty. A nehty vám také nezčernají a neopadají jako podzimní listí ze stromu.
Na co se soustředit při samotném běhu?
• Je třeba takříkajíc vypnout hlavu, zvláště pak její centrum strachu. Nepřemýšlejte o tom, kam všude byste mohli spadnout a kde všude uklouznout. Důvěřujte svým nohám a mozku dejte volno. (On vám samozřejmě bude nápomocen při každičkém byť i nepatrném pohybu, ale pro vaši vlastní bezpečnost bude lepší, když si to nebudete až tak vědomě připomínat.)
• Koukejte před sebe, nikoli však přímo pod nohy. Váš pohled by měl mít asi tak o dva kroky náskok a vybírat nejlepší cestu. Ne vždy to musí být ta nejpřímější. Před vámi je úsek s mokrou trávou, ale jde jej oběhnout zleva po suché skále? Ideální! Pokud jste měli možnost rekognoskovat terén již dříve, máte rozhodování značně usnadněné.
• Udržujte dlouhý krok. Zdá se to trochu nepřirozené a zpočátku vám to možná bude dělat trochu problémy, ale vyplatí se to. Jen dlouhým krokem dokážete udržet vysokou rychlost.
• Rovnováha bude asi jedna z věcí, kterou na terénních závodech, zvláště pak v horách, můžete snadno ztratit. Pomozte si rukama. Stejně jako veverka kormidluje svůj střemhlavý let ze stromu na strom pomocí huňatého ocasu, použijte paže ke zvýšení kontroly nad svým sokolím letem z prudkého kopce. Ano, budete vypadat tak trochu jako větrný mlýn, tak trochu jako blázen, ale zároveň tak trochu jako Kilian Jornet. Nestyďte se za své opičí předky a rozhazujte rukama tak široko, vysoko a daleko, jak jen bude potřeba. Je to neskutečně uvolňující a relaxující zážitek (tedy hlavně v tréninku, na závodech už třeba tolik ne).
• Další nestandardní věc, kterou budete provádět, je náklon dopředu. Při závodech po rovině jde o nejpřirozenější běžecký postoj, ale z kopce vám to nejspíše na začátku bude připadat trochu divné. Je pravda, že náklonem běžec ztrácí určitou část kontroly nad svým řízeným pádem z kopce, ale zase zbytečně nebrzdí a nabírá rychlost. No, a když půjde do tuhého, vždy můžete postoj změnit.
• Abyste svým kloubům zbytečně neubližovali, vystříhejte se dopadů na napjaté nohy. Mějte je vždy lehce pokrčené v kolenou. Tím je ochráníte před největšími nárazy a zároveň získáte více síly na následné vystřelení vpřed. Představujte si své nohy jako pružiny. Zmáčknete a ‒ boing! ‒ vystřelíte jako na pérkách.
• Náročný terén vyžaduje operativní řešení. Pokud se dostanete do méně zvladatelného terénu (mokrá skála, kluzký mech), došlapujte jako kočka, jako by pod vašimi chodidly bylo žhavé uhlí. Minimalizujete tak dobu kontaktu chodidla s povrchem a zároveň riziko. Ano, někdy bude dobré navíc „nadrobit" krok, a pokud se cítíte opravdu jistí v kramflecích a kotnících, můžete zkusit prudký mokrý svah, sněhové či suťové pole sjet jako na lyžích. V takovém případě klidně zapomeňte na svůj ladný dopad na špičky a do pohyblivého podkladu nekompromisně zabořte paty. Je to opravdu velmi zábavné a nebýt toho, že zrovna běžíte závod, určitě byste si to ještě párkrát sjeli, viďte?
