BĚŽECKÝ STYL: Vylaďte došlap

Co je tedy správné? Dopadat na špičku, nebo na patu? Správné může být oboje.

Jinak dopadáte při chůzi, jinak dopadáte při běhu po rovině, jinak z kopce či do kopce. Při chůzi došlapujeme především na patu. To ale neznamená, že běh by se měl odehrávat podle přesně stejného scénáře, nebo podle scénáře přesně opačného.

Dopad na patu uvidíte u velké části běžců (v moderní obuvi). Nenechte se tím ale zviklat, pravda - jak už tak bývá - bude někde uprostřed. Asi nejpřirozenější způsob dopadu není ani pouze na patě, ani pouze na špičce, ale ve střední, případně středo-přední části chodidla.

POZOR! Přílišná snaha o dopad přes špičku může vést ke zraněním achilovky nebo lýtka. Buďte obzvláště opatrní hlavně v případě, že se změnou dopadu teprve začínáte! Stejně jako nás po létech práce na počítači nenapadne vzít do ruky na celý den krumpáč a neočekávat krvavé a rozdrásané puchýře, postupujte pozvolna a obezřetně také u ladění svého běžeckého stylu. Mantra zní: pozvolna a postupně.

Říkáte si, že dříve se takové věci neřešily? Máte pravdu. Dříve se hlavně běhalo, a pokud byly dobré výsledky, bylo dobré všechno. Pak ale zlé, ošklivé firmy přišly s nápadem, že bude lepší a rychlejší, když se bude běhat přes patu, protože tímto způsobem můžete protáhnout krok. Ale bolí to! Tak uděláme tlustší podrážku pod patou. Ale roste množství zranění při tréninku! Tak tam vrazíme nějakou stabilizaci. Moc se to neosvědčilo, ale z nějakých nevysvětlitelných marketingově-tržně-globálních důvodů tyto trendy pokračují.

Neosvědčilo se to hned z několika důvodů. Když natáhnete krok, neznamená to nutně, že zrychlíte. Při dopadu na patu to může být přesně naopak. Noha totiž dopadá daleko před těžiště těla. Při každém došlapu tak zpětný ráz pracuje přímo proti směru vašeho pohybu. Když natáhnete krok, dochází také často ke snížení frekvence střídání nohou, vaše těžiště v pohybu více poskakuje nahoru a dolů, než je tomu u kratšího kroku. Roste energetická neefektivita pohybu.

No a pak ta zranění. Vystřelujete-li nohy daleko před sebe, a tudíž dopadáte na patu, dochází ke kontaktu nohy s podložkou v okamžiku, kdy jsou vazy a svaly v oblasti kolene a kotníku povolené. Je to tak dobře? Samozřejmě, že ne. Dochází k většímu namáhání kloubů a vazů, roste pravděpodobnost zvrtnutí kotníku.

Jak z toho ven? Běhejte více přirozeně. Naši předci běhali bez problémů po miliony let - většinou naboso. Pro člověka je běh přirozeným pohybem. Jak se ale vrátit „zpět na běžecké stromy", kdy nám tento pohyb neškodí a přináší nám jen radost?

Začít můžeme tím, že zkrátíme krok. Udržujeme ideální frekvenci kolem 180 kroků za minutu. Tím naše chodidlo dopadá blíže k těžišti či přímo pod něj a dopadá na svou střední nebo přední část. Zpětný ráz pomáhá končetinám v jejich práci. Najednou totiž působí ve směru našeho pohybu, nikoli proti nám. Při dopadu se zapojují vazy, svaly, úpony v oblasti kotníků a kolen. Šetříme náš pohybový aparát a propracováváme se do stavu, kdy jsme při stejném energetickém výdeji dokonce rychlejší.

U nově kupovaných bot si kontrolujte tzv. „drop" - sklon podešve mezi patou a špičkou. Než přejdete na úplnou nulu, zkuste třeba něco kolem 5 mm. O nejvyšší úrovni přirozenosti - běhu naboso si řekneme někdy příště.