Článek
O tom, jak se tu běhá, jste si u nás mohli počíst už dříve. Na ostrůvku, který lze až na několik skalnatých míst hravě oběhnout po obvodu, se toho příliš nezměnilo. Opět potkáváme starou paní na plastové židličce, prodávající trochu zeleniny ze zahrádky, malé pekařství a zeleninový trh, moře projíždí malé i větší loďky i místní „lodní autobus"... jen naše „kladina" – úzká zídka lemující část ostrova – je mírně nahlodaná zubem času a pro ryby už musíme o dva kilometry dále. Ještě že si s sebou děti vzaly koloběžky – stačilo si při pravidelném ranním běhu vybrat a pak poslat synáčka s penězi.
Běhá se zde pohodově, nejvyšší hora tu má jen 79 metrů a většina ostrova je pro běžcovu nohu dobře „sjízdná". Letos jsem si ke kilometrům naběhaným dala i pěknou řádku kilometrů naplavaných. Ostrov bych tak v součtu za těch 14 dní obeplavala třikrát. Byl to příjemný doplněk k běhu, zvláště na ranním klidném moři. Od nějakých dvou až tří stovek metrů jsem se tak propracovala až na dva kilometry v kuse (a pět za celý den). Zbytek rodiny se divil, že mi nenarostly ploutve. Radost z plavání mi nezkazila ani studená bóra - a s ní i dosti ledová voda, která donutila většinu plážových povalečů si i ve třiceti stupních jen tak máchat nohy, přičemž ti odvážnější vlezli do vody maximálně na pár desítek vteřin. Perfektní regenerace!
V době, kdy jsme na ostrůvku byli, spělo k vrcholu fotbalové mistrovství světa. Fandili jsme spolu s místními obyvateli a potěšil nás i koncert místního smíšeného pěveckého sboru, kdy měly všechny dámy kolem pasu kostičkovanou šálu, a chlapi kostičkované kravaty. Po každém vyhraném zápase nechyběl ani ohňostroj. Na vlně úspěchu našich jihoslovanských přátel se hned běhalo lépe.
Nikdy neuděláš chybu, když máš na talíři rybu – letos jsme si mořských ryb (a nejen ryb) užili dostatek. Pražmy, kalamáry, úhoři, krevety, sardinky, grundle, slávky a cosi podobného štice se u nás na talíři střídalo každý den. Jedly je s chutí i děti, které nad nimi zpočátku ohrnovaly nos. V apartmánu jsme měli k dispozici i gril, a tak jsme toho hojně využívali: zeleninka i ryby vskutku neměly chyby a tak se s vámi o nějakou tu mňamku ráda podělím.
Nejčastěji jsme ryby připravili tím nejjednodušším způsobem: trochu koření na ryby, do bříška snítku rozmarýnu (ten zde rostl jako plevel), nebo na česneku. K tomu zelenina, též na grilu: cuketka, paprika, cibulka, brambory. Posledně jmenované jsme před grilováním ještě mírně předvařili. Z rajčat velikosti házenkářského míče byl vynikající salát. Konzervy, které jsme si přivezli jako naprostou nouzovku, jsme ještě vezli zpátky: Byly myšlené spíše na oběd, který měl být tak trochu rychlovkou k rýži či těstovinám, nicméně v rýži či těstovinách často skončily zbytky z předchozí večeře. Bylo to zajímavější a nepochybně i zdravější. Není divu, že se o středomořské stravě často mluví jako o nejzdravější: Ve vodě i po souši jsem měla plno energie i chuti do dalších kilometrů.
