Hlavní obsah

Český starobní důchodce je mistrem světa v triatlonu

Praha

Miloslav „Milda“ Bayer je vitální chlapík, který si u personálního dotazníku do kolonky povolání směle může napsat „profesionální triatlet“. Ke svým 70. narozeninám (slovy: sedmdesátým; opravdu se nejedná o tiskovou chybu) si nadělil titul mistra světa ve středním triatlonu série Challenge. Necelé dva kilometry plavání, 90 kilometrů na kole a běžecký půlmaraton k tomu zvládl tento starobní důchodce pod šest hodin. Co ho pohání, co ho motivuje?

Foto: archiv M. Bayera

Miloslav Bayer, český starobní důchodce a mistr světa.

Článek
Fotogalerie

Kde se připravujete na takovéto úctu budící výkony?

Už sedmnáct let trávím většinu času na chalupě v malé obci Suchý nedaleko Boskovic. Je to 750 metrů nad mořem a já tam mám veškeré podmínky pro trénování. I rybník, terény na horské kolo, v zimě potom tratě na běžky.

Asi jste se sportem nezačínal až úplně v důchodovém věku. Kde mají počátky závodní úspěchy mistra světa?

Závodně se věnuju triatlonu od roku 1982. Letos je to teda už má 35. závodní sezóna. První dlouhý triatlon, železňáka jsem měl v červnu 1982 ve Slavkově za 13 hodin, 20 minut. K triatlonu jsem přešel ze závodní cyklistiky a tenisu, kde jsem se pohyboval na úrovni krajských soutěží.

Čeští triatleti si většinou stěžují na to, že je pro ně nejtěžší plavání. Chybí nám snad moře?

Plavání je i moje nejslabší stránka, podobně jako u většiny závodníků, kteří provozují dlouhý triatlon. Není to zřejmě tím, že nemáme moře, ale hlavní důvod je asi ten, že většina závodníků, podobně jako já, přechází z cyklistiky. A cyklisté jsou většinou horší plavci. Tohle ale neplatí u olympijského triatlonu, kde je to pravý opak. Tam se uplatní hlavně závodníci z řad závodních plavců, tam totiž plavání dost rozhoduje. Kdežto v dlouhém triatlonu je rozhodující právě nejdelší disciplína ‒ kolo a pak běh.

Potkali jste se někdy na trati s naším asi nejznámějším „železňákem" Petrem Vabrouškem?

S Petrem Vabrouškem se znám už skoro čtvrt století stejně jako s celou jeho rodinou. S jeho tátou jsem v minulosti závodil. Je to nejen výborný závodník, ale i skvělý člověk. Několikrát mi hodně pomohl, naposledy na mistroství světa na Havaji v roce 2012. Takže závěrem můžu říct: S Petrem bych na Titanik šel!

Osobní rekord na maratonu má Milda z Košic 1986: 2 hodiny, 58 minut, 35 vteřin. Dnes ho ještě stále dá pod čtyři hodiny.

Kolik závodů vlastně máte za sebou? Dá se to ještě vůbec spočítat?

Kolik mám triatlonů, myšleno všech ‒ krátkých, středních i dlouhých, to fakt vůbec nevím. Bude jich určitě hodně. Dlouhých bude stoprocentně více jak 115. Petr Vabroušek se určitě blíží k magickém číslu dvou set. Ve světě tak na tom oba dva určitě budeme nejhůř.

Jak se dá profesionální příprava skloubit s normálním běžným životem? Nebo triatlony vynášejí dost?

Ještě když jsem pracoval, vždy jsem oznámil svému nadřízenému, že se spokojím bez služebního postupu, ale že po osmihodinové pracovní době odcházím domů trénovat, a to i na úkor financí. Mnoho let jsem pracoval jako vývojář nebo jako vedoucí výpočetního střediska. Do práce jsem dojížděl na kole nebo běhal, stejně tak i za studií, kdy jsem jezdil do školy na kole a odpoledne plaval nebo navštěvoval posilovnu. Sportu jsem obětoval opravdu hodně, ale myslím, že on mi naopak hodně dal. Navštívil jsem hodně zemí, mimo jiné olympiádu v Pekingu.

V minulosti jsem v nějakém rozhovoru zaznamenal, že triatlon je jen pro bohaté. Je to opravdu tak? Jste bohatý?

Ano, dlouhý triatlon je jednodušší pro finančně zajištěné závodníky. Ti mají větší možnosti účastnit se více závodů než normální pracující. A to proto, že se startovné pohybuje v průměru kolem 680 euro. Tím chci říct, že takový závodník si koupí třeba čtyři závody s možností kvalifikace na Havaj a možná mu jeden vyjde. Já a většina populace pouze jeden ‒ a klapnout to prostě musí. A to mluvím jen o startovném. Připočíst si pak samozřejmě musíte i dopravu, pobyt, výživu, regeneraci, vybavení... Ale i těchto v uvozovkách bohatých závoďáků si hluboce vážím. Dokáží úspěšně podnikat a skvěle závodit. Dlouhý triatlon rozhodně není lacinou záležitostí.

ŘEKLI O NĚM
Petr Vabroušek: „Mildu znám už od svých triatlonových začátků před 27 lety. Pravidelně jsme se tehdy utkávali na Blanenském plecháči i při středečních sprint-triatlonech taktéž v Blansku. Vždycky byl ve svém přístupu k triatlonu stoprocentní profesionál a jeho podíl tělesného tuku mu můžu jen závidět. Na druhou stranu byl Milda jediný, komu byla při plavání bez neoprenu zima i na Havaji. Je skvělým parťákem a občas ho s sebou vezmu i na nějakého ironmana do zahraničí."

Do kdy je vůbec možné závodit na profesionální úrovni?

Já se řídím heslem, že dokud budu ve startovním poli bez rozdílu věku v první polovině, je to skvělé a já nemám důvod něco házet do žita. Na MS startovalo 866 borců já byl 335. v absolutním pořadí. Víc snad není třeba dodávat.

Jak zvládáte regeneraci po tak náročných výkonech?

Regeneraci zvládám díky skvělému metabolismu výborně. Moje váha je od mých patnácti zhruba stejná, v rozmezí 65-70 kilo při výšce 185 centimetrů. Jo, křídla mně dává Red Bull a Nutrend.

Jak často musí člověk trénovat, aby se udržel na špičce?

V závodním období trénuju 15-20 hodin týdně. Upřednostňuju kvalitu před kvantitou. V závodě se pohybuju na 95 procentech anaerobního prahu. V tréninku se držím taky vysoko ‒ asi na 80 procentech. Před závodem jeden dva dny netrénuju, ale určitě neležím. Procházím se nebo pracuju na chatě.

Musíte mít hromadu silných zážitků. Jaký byl asi ten největší?

Hodně emotivní zážitek a asi i největší byl z dánské Fredericie, kde jsem v roce 2001 dal svůj stý dlouhý triatlon, a kde komentátor asi pět minut před startem oznámil, že v patnáctisethlavém startovním poli je Čech Milda Bayer se stovkou dlouhých triatlonů. A těch patnáct set nadržených borců to ocenilo dlouhotrvajícím potleskem. To jsem fakt bulel.

Může mít mistr světa vůbec ještě nějaké další cíle? Co máte ještě před sebou?

Mým cílem je zůstat zdravý. Na nejbližší dobu pak zvítězit ve středním triatlonu série Challenge v červenci v Praze, získat titul mistra Evropy v dlouhém triatlonu v září v Almere. No, a pak se ještě nějaký rok pohybovat mezi mladými závoďáky.

Vaše zážitky a výsledky musejí být hodně motivující. Předáváte je nějakým způsobem dál?

Určitě, své zkušenosti rád předávám na přednáškách nebo besedách pro mladé. Také mě těší, že mě oslovují lidé staršího věku, pro které jsem dokladem toho, že se nemusí stáří bát a že jde sportovat na vysoké úrovni i v důchodovém věku. (Milda Bayer je také jednou z hlavních postav nové knihy Petra Novotného Extrémní sport ve starobním důchodu.)

Díky za inspirativní rozhovor a ať se daří!

Související témata: