Hlavní obsah

Bolest, boty a smích. Šampión prozrazuje, jak chce dosáhnout absolutního vítězství

Londýn

S blížícím se maratónem v Londýně roste napětí i očekávání nejen v odborných kruzích, ale i mezi samotnými atlety. Mary Keitany z Keni oznámila, že se pokusí překonat ženský rekord Britky Radcliffové odolávající nájezdům ostatních běžkyň už celých patnáct let. A mužská kategorie? Ani tady se to zřejmě neobejde bez bouřlivého vývoje. Kimettově rekordu z roku 2014 na berlínské trati se zřejmě podívá na zoubek jiný ‒ a zatím jen neoficiálně nejrychlejší muž světa ‒ Eliud Kipchoge. Jeho tajnou zbraní je, zdá se, jeho neutuchající úsměv a nová bota, na jejímž vývoji se sám podílel.

Foto: nike.com

Eliud Kipchoge - klidný, vyrovnaný. Bude také nejrychlejší?

Článek
Fotogalerie

Jak se připravujete na Londýn? Jaký je váš přístup ke každodennímu tréninku?

Během závodů jsem na tom psychicky vlastně velmi dobře. A tím hlavním důvodem je, myslím, všechna ta moje příprava, všechny mé tréninky. Když dobře odběhám všechny své tréninky, pak je moje mysl v den závodů uvolněná. Takže se snažím být opravdu klidný a vyrovnaný každý den. Přesně tak jsem to teď dělal několik měsíců během příprav na nadcházející maratón.

Na co se v Londýně nejvíc těšíte?

Na trať. Je opravdu fantastická a můžete na ní předvést, co chcete. To je důležité. Aby vám trať dovolila vyrazit a předvést všechno, co ve vás je.

Jak vnímáte své jednotlivé výzvy po cestě za dobře odtrénovanou jednotkou nebo dobře zaběhnutým závodem?

Na prvním místě se snažím jednotlivé výzvy vnímat jako součást svého běhání. Pokud žijete maratónem, znamená to, že výzvy budou po cestě narůstat. Sportovní výzvy před námi nestojí jednou provždy. Například zaběhnout dobře pět kilometrů není konečná stanice. Takže se výzvy snažím akceptovat a zabývat se jimi tak, jak přicházejí.

V současné době jste držitelem neoficiálního nejrychlejšího maratónského času historie, v oficiálních tabulkách vám patří třetí pozice se ztrátou osmi vteřin na světový rekord. Jaký je váš další cíl, vaše další výzva?

Ano, něco jsem už v maratónu dokázal. Běhal jsem dobře a to bylo něco, co jsem ve svém životě opravdu potřeboval ‒ zanechat po sobě v tomto světě stopu. To ale není dost. V tuto chvíli se velmi koncentruji na Londýn. Někde tam vzadu v mé mysli sedí myšlenka, že nejsem skutečným držitelem rekordu na maratónské distanci. A ta mi našeptává, že mým dalším posláním je stát se držitelem světového rekordu.

Pozornost se poslední dobou zaměřovala nejen na vaše běhy, ale i na vaši obuv. Jakým botám dáte okusit londýnskou trať?

Budou to Vaporfly Elite Flyprint. Když za mnou z Nike poprvé přišli a dali mi první pár, myslel jsem si, že jsou ti chlápci opravdu šílení. Ale já osobně věřím ve změny, v praktické změny. Ale samozřejmě jsem si boty nejprve vyzkoušel, jak mi sedí, jak se v nich běhá a jak se v nich chová chodidlo za běhu. A pohodlí podešve, komfort svršku a jak obepíná chodidlo, to mě přesvědčilo. Něco takového hledám, když zkouším nové boty.

Prý jste se osobně podílel na vývoji této boty. Jak přesně jste ovlivnil její konečnou formu?

Po celou sezónu jsem používal Vaporfly Elite a její podešev je opravdu vynikající. Výborně absorbuje nárazy, a o to jde v první řadě. Druhá věc je, že když v takové botě běžíte, potřebujete ale i opravdu rychlý odraz. A v tom je krása téhle boty. Míra zpětného návratu energie, rychlost odrazu je opravdu vysoká. A pak došlo na novou botu, u níž jsme řešili faktor počasí, deště. A je obrovské plus, že když poběžíte maratón za ne právě ideálního počasí, bota nenatáhne žádnou vlhkost. A vy se v ní cítíte, jako byste ani neběželi, ale letěli.

Jak probíhalo testování nového prototypu?

Během velice těžkých tréninků s celkem patnácti kilometry na dráze. První výhodou boty je její úžasná lehkost. A další velice důležitý prvek je, že mé svaly rychleji regenerují. Je to díky tomu, že neabsorbují takové nárazy při dopadech. Zároveň i při těžkých trénincích dobře odvětrávají. A mám rád i barvy boty, které mi připomínají barvy keňské vlajky. Rudá barva pro mne hodně znamená. Jednak ukazuje mou vášeň pro běhání, závodění, jednak vyjadřuje optimismus, který si zachovávám i při snahách dosáhnout nemyslitelného ve světě atletiky. Nejvíc se mi líbí decentní použití barev.

A co ten známý Kipchogeho úsměv? Prozradíte nám, co se za ním skrývá?

Lidský obličej má přes tři desítky svalů a jeden z nich způsobuje, že když se smějete, tak potlačuje bolest. Když už bolest přijde, všichni se na ni snažíme zapomenout. Existuje ale jen jeden způsob, jak se jí skutečně zbavit ‒ opravdově se usmívat, být šťastní a užívat si běh. Takže si opravdu užívám běhání, když se doopravdy usmívám a plně se koncentruji na závěr závodu.