Článek
Minimalistická obuv, nebo rovnou naboso?
Do jisté míry je to otázka osobního vkusu. Minimalistické boty přibližují chodidlo zemi (nízká podrážka bez rozdílu tloušťky mezi patou a špičkou), přeci jen mu však znemožňují přímý kontakt a – i když mnohem méně než klasická běžecká obuv – omezují práci příčné a podélné klenby chodidla. Osobně mám i minimalistickou obuv, ale na trénink ji odkládám stejně jako jakoukoli jinou.
Je třeba nějakým způsobem měnit běžecký styl?
Když běžím naboso, soustředím se na rovné držení těla, hluboký dech do břicha, krátký krok s dopadem na špičky. Okamžitá rychlost najednou roste, aniž bych se o to snažil. Velmi důležité je mít v pořádku hluboký stabilizační systém trupu, který v dnešní době poměrně trpí a je ochablý. Většinou je to případ i lidí, kteří chodí pravidelně do posilovny zvedat těžká železa. Hluboký stabilizační systém je základem správného a rychlého běhu. O bosém běhu to platí ještě mnohem více. Posilovat by se měl každý den. Existuje na to poměrně jednouchý cvik, který můžete zařadit do svého běžeckého programu. Loktem se opřeme o lavičku, celé tělo od hlavy až po paty napnuté v přímé linii, spodní noha se opírá o vnější hranu. Výdrž několik hlubokých nádechů do břicha. Opakujeme i na druhou stranu!
Dopad chodidla se vám při běhu naboso změní automaticky. Bosá noha vám prostě nedovolí náraz na patu a namísto ní nastrčí vnější hranu chodidla nebo špičku. Otřesy tak zmírňuje, kromě jiného, práce příčné i podélné klenby chodidla. Drobné svaly v chodidle začínají po mnoha letech zase naplno pracovat, zlepšuje se stabilita i ekonomika běhu. Krok se zkracuje. V důsledku toho dopadá chodidlo blíže k těžišti těla nebo pod něj. Pružící efekty lidského těla začínají napomáhat dopřednému pohybu a přestávají pracovat proti němu, jak je tomu často při běhu ve speciální běžecké obuvi a při dlouhém kroku.
Nezvrtnu si při běhání naboso kotník?
Téměř jistojistě ne. V běžeckých botách při dopadu na patu nejsou šlachy na plosce nohy v plném provozu, takže kotník je fakticky v uvolněném stavu. Stačí pak větší nerovnost terénu, nebo kamínek a při prudkém zvrtnutí na něm může dojít k bolestivému natažení vazů, které drží kotník pohromadě. U bosého běhu při správné pozici těla a dopadu na špičky k tomu dojít nemůže. Kotník je zpevněný z vnitřní i vnější strany napnutými šlachami. Nerovnosti tak mohou jen stěží způsobit vyosení chodidla.
Jak vlastně vypadá správný, ekonomický běh naboso?
Myslím na to, jak pružinám v mém chodidle po odrazu dávám čas na odpočinek tím, že si více „kopu do zadku". Noha má při opisování vysoké trajektorie čas si odpočinout. Také kolena tím zvedám o trošku výš. Pak znovu pružně dopadne špička na zem a celý proces se opakuje. Svou váhu těla přeměňuji v pružinách chodidla v energii, kterou na dlouhé trati potřebuji. Soustředěn na tento úkon najednou zjišťuji, že hodinky ukazují 15 km/hod. Podaří-li se mi k tomu ještě dýchat bránicí do břicha, tak přestávám cítit únavu a mohl bych běžet donekonečna.
Není ten asfalt a beton ve městech příliš tvrdý?
Ano, je tvrdý. A právě proto bychom na něm měli běhat naboso. Noha v botě dopadá jinak a několikrát opakované vědecké pokusy ukazují, že lidské klouby dostávají při běhu v obuvi zpětné rázy větší než při běhu naboso. Bosá noha může daleko lépe pružit. Její příčnou ani podélnou klenbu nic neomezuje. Drobnější krok přispívá k lepší efektivitě běhu.
