Obr zavítal do Prahy. Bavil fanoušky, dokonce i zazpíval. Proč se chtěl zabít?

O hlavu větší, první poznávací znamení. Poté výrazný outfit a úsměv, skoro byste neřekli, že pár metrů od vás sedí jeden z nejlepších boxerů na světě, ten, který ukončil jedenáct let panování fenomenálního Vladimira Klička.

Třicetiletý Fury na úvod sundal sako, velké teplo na ostrovního gentlemana a začal vtipkovat. Boxerská role mu sedí, ve vypravěčské se také neztratil. V úvodu se stal součástí připravovaného MMA zápasu, když stál uprostřed při stardownu mezi Karlosem Vémolouv a Attilem Véghem, „Rád sleduju MMA a Ir Conor McGregor je skvělý zápasník, on je samozřejmě můj oblíbený bojovník," přiznal Fury.

Showman, který dokáže být zarostlý, hladce oholen, tlustý, veselý, života si užívající a mezi provazy nebezpečný. To všechno pod svou vizáží skrývá. „Když slyším gong do zápasu, show začíná," řekl muž, který pochází z rodiny irských kočovníků.

Svůj první zápas vybojoval před 400 diváky, Fury si ho dodnes pamatuje, už v té době věděl, že chce být světovým šampionem v těžké váze. On, jako fanoušek fotbalového Manchesteru United, který má nejradši Erica Cantonu.

„Za první zápas byly dobrý peníze," usmál se muž, který má pět dětí. „Pamatuju si každý zápas, každé kolo, každého soupeře, ale nikdy se mi o zápase nezdá," usmál se Fury, který připomněl také českého boxera Tomáše Mrázka, se kterým boxoval před deseti lety.

Součástí večera s ikonou světového boxu byla také dražba Furyho věcí s podpisem. Rukavice, šortky, obrazy, portrét. Za 20 minut fanoušci utratili okolo čtvrt milionu. Poté stisk rukou, úsměv, fotka. I z tohoto bodu se skládalo pražského setkání. Stejně tomu bylo v listopadu minulého roku, když na stejném místě o svém životě vyprávěl Mike Tyson.

Samozřejmě došlo také na rok 2015, kdy Fury v německém Düsseldorfu překvapivě porazil legendárního Ukrajince na body, sebral mu čtyři pásy šampióna profesionálních organizací WBA, WBO, IBO a IBF a stal se novým mistrem světa v těžké váze. „Porazil jsem Vladimira Klička, tohle byl vrcholný moment mé kariéry. Když jsme čekali na rozhodčí, věřil jsem, že jsem vyhrál," zjihl velký chlap s dětským úsměvem i srdcem, které muselo hodně vydržet. Po tomto výkonu byste čekali život zalitý sluncem, opak byl pravdou.

„Po Kličkovi jsem zažil velký tlak, největší v životě," přiznal Fury období, kdy přišel o boxerskou licenci, pil, měl problémy s drogami, ztratil mistrovské tituly a musel vyhledat lékařskou pomoc. Jeho váha vyšplhala až na 185 kilo.

Pár měsíců po snovém triumfu sedl do Ferrari, rozjel se proti mostu a v rychlosti 300 km/h se chtěl zabít. Nakonec tak neučinil, uslyšel hlas. „Párkrát jsem se dostal opravdu na dno a měl jsem šílené myšlenky. V létě roku 2016 jsem koupil kabriolet Ferrari. Byl jsem na dálnici, rozjel to až na 300 kilometrů za hodinu a zamířil k mostu. Nestaral jsem se o nic, jen jsem chtěl umřít, tak to bylo špatný," přiznal třicetiletý boxer.

„Vzdal jsem se života, ale když jsem mířil k mostu, zaslechl jsem hlas, který říkal: Tysone, nedělej to, mysli na rodinu, děti, jak vyrůstají bez táty. Zastavil jsem se, nevěděl jsem, co mám dělat, třásl jsem se, a bál se."

Dostal se ze spárů démonů, opět boxuje, má rodinu a pět dětí. Chtěl by jich ale deset. „Ne, už ne," ozvala se v Praze z balkonu hned při této větě manželka Paris, která o sobě dala vědět ještě jednou. Fury se pustil do zpívání, zvedl všechny napnuté posluchače ze židlí a spustil American Pie. „Mám nejradši, když přestane zpívat," usmála se manželka.

Měla pravdu, Tyson Fury je lepší boxer než zpěvák, přesto si vysloužil potlesk ve stoje. Ten patřil především jeho otevřenosti a vřelosti, kterou tento neporažený boxer v Praze předvedl.