Jak chutná ukousnuté ucho, proč zmlátil kamaráda v devíti letech? Tyson se v Praze rozpovídal

„Každý má v ringu nějaký plán do té doby, než ho trefím," prohlásil Tyson. V koženém křesle a obleku odpovídal na otázky Libora Boučka. Pokud někdo čekal, že se dozví překvapivé novinky, nedočkal se, přesto se na amerického boxera přišlo podívat odhadem sedm set jeho fanoušků. Vyprodáno ale nebylo.

„Byl jsem divoký dítě, ukradl jsem taky několik kol. V rodině to nebylo ideální, svoji roli hrály alkohol i drogy," začal Tyson své povídání a přiznal, že první bitku zažil už v devíti letech. Kamarád mu zabil holuba. „Zakroutil mu krkem, tak jsem ho zmlátil. Byl jsem průšvihář, užíval jsem si to, ale byl jsem špatný kriminálník."

Do dvanácti let byl dvaatřicetkrát zatčen.

Tohoto muže ale proslavil box, kvůli němu poznal disciplínu. Dokázal ve tři hodiny vstát, jít běhat, potom šel na trénink. Časy dospívání, kdy objevoval svět. A také naivita.

Tu poznal i při první svatbě. „Byl jsem mladý, zamilovaný a hloupý. Když jsem pak viděl v televizi, že o našem manželství vypráví, jaké to bylo peklo, myslel jsem, že ji uškrtím," usmál se nad vzpomínkou a sňatkem s herečkou Robin Givensovou.

Boxerský svět mu ležel postupem let u nohou, on vydělával velké peníze, ale měl také s nimi velké problémy. Okolí chtělo více a více šustivých papírků a Tyson rozdával, hotová otevřená náruč. I kvůli tomu skončil ve vězení, nechyběly samozřejmě další trable.

„Vězení mě nezměnilo, byla to součást života," přiznal dvaapadesátiletý muž, který v půlce rozhovoru odešel do zákulisí a začala aukce jeho obrazů, trenýrek, zlaté rukavice a dalších propriet. Tyson už neboxuje, ale vydělávat musí. V Praze se ceny šplhaly k desítkám tisíc korun.

V druhé polovině pořadu "křeslo pro hosta" odpověděl i na otázku, jak to bylo s ukousnutým uchem Evandera Holyfielda během zápasu. „Byl jsem frustrovaný z jeho hlaviček, které mi dával, proto se to stalo. Neměl jsem hlad, jen jsem byl naštvaný. V hlavě jsem měl prázdno. Nepamatuju si, jak jeho ucho chutnalo."

Výdaje, hříšný život a byl tu bankrot, a to 22 milionů dolarů, také jedna z jeho výživných kapitol, na které se nezapomíná. Naštěstí měl Tyson dobré právníky a stát přistoupil na splátkový kalendář. I tohle patřilo k životu šampiona. Nechyběly ani drogy. Ale rodina a navrácená disciplína ho vrátily do lepších kolejí, do života.

Konec velkých sportovců přináší někdy rány, nezvládají konec, ústup ze slávy. „Možná to byla deprese z konce kariéry, ale jednoho dne jsem si uvědomil, že se musím postarat o rodinu, ženu, děti. Prostě to přišlo. Člověk si musí uvědomit, že život je krásný," zasnil se muž, který přicházel na podium trochu nervózní. A nebylo to poprvé. Nervy zažíval i na divadelních prknech, když povídal o svém životě.

„Až když přijde od lidí první úsměv, strach je pryč." Tohle zažilo „zvíře" také v Praze. Po hodině ho lidi vyprovodili potleskem ve stoje a on odcházel jako šampion, tak, jak byl zvyklý z ringu, ale přece jen byl trochu smutný. „Mrzí mě, že jsem nenašetřil víc peněz pro své děti."