Článek
A protože léta jdou, všichni víme, že se to jednou otočí. Dlouho si to zpravidla nepřipouštíme a věříme na náhodu, že to ještě jednou přece jen nějak ulétne. Z osobáků zkrátka přestanou ubývat vteřinky a veškerá snaha míří k tomu, aby tak rychle zase nepřibývaly. Se střídavým úspěchem. Naštěstí jsou tu věkové kategorie. Nejmilosrdnější jsou ty pětileté, vypisované na soutěžích Masters atletů. (I těch pět let ale dokáže být zatraceně moc, zvláště čím dříve jste se narodili a čím vyšší máte ambice).
Vytrvalostní sporty včetně běhu jsou v tomto ještě docela milosrdné. Výkonnostní vrchol tu nastupuje daleko později než třeba u sprintu, a tak není vzácností zlepšení výkonu ještě po čtyřicítce. Neběháte-li úplně od mládí a zvedli jste se ze židle třeba teprve předloni, máte naději na zrychlení i v pozdějším věku. Jenže nejspíše právě proto čekáme na zlepšení i tehdy, kdy už máme nejlepší léta za sebou. Proč se běžec A zlepšil ještě ve svých 45 letech, zatímco běžec B se ve svých 38 ještě marně snaží něco urvat? Inu, dispozice a směs mnoha dalších okolností. Běžec B a běžec C, který ve svých dvaačtyřiceti zažívá totéž, se pak obvykle shodnou v tom, že už se dlouho nezlepšili, lavírují se zdravotními problémy, beznadějně se propadají výsledkovými listinami... Mají co dělat s jedním – společně se octli za svým výkonnostním zenitem.
Především pak běžec- závoďák se s touto nevyhnutelnou realitou smiřuje velmi těžce a mnozí tak se sportem zbytečně končí. V této situaci na optimismu rozhodně nepřidá ani to, že se tělo stává křehčím, nemocnějším, snadněji unavitelným, náchylnějším ke zranění či jinak chabrusáckým. A začínáme hledat recept na běžeckou dlouhověkost.
Jak to tedy poznat, abychom si ušetřili mnohá trápení? Zde je deset možných příznaků, přičemž jistě najdete i mnohé další:
| 1. Začínají vás předbíhat vlastní děti. Pokud jim ještě ujíždíte ve vytrvalosti, v krátkodobé akceleraci již ztrácíte šance. Pokud jste si je pořídili v pozdějším věku a vaše někdejší výkonnost byla vcelku dobrá, bude jim to trvat o něco déle. |
| 2. Začínáte se bát, že si při trochu rychlejším pohybu ublížíte. |
| 3. Ve výsledkových listinách vás stále častěji válcují zcela neznámá jména, mezi nimiž přibývá stále více těch, kterým byste před pár lety hravě ukázali záda. |
| 4. Rozpláčou vás někdejší megahity „Holky z naší školky", nebo „Ne, pětku ne". |
| 5. Prohřešky ve výživě už nestačíte jen tak vyběhat. |
| 6. Všechny vaše okruhy se vám zdají delší, kopce prudší, překážky vyšší. |
| 7. Nějak podezřele dlouho se vám nedaří splnit sportovní plány, které jste si předsevzali. Bez ohledu, zda trénujete či ne. Chybělo vám pár vteřin do desítky pod čtyřicet, a teď je z toho 45? Lepší už to nebude... |
| 8. Ze všech závodů či těžších tréninků se hrabete nějak dlouho. To, co dříve představovalo rozcvičení, nyní vydá za samostatnou tréninkovou jednotku. Odpočiňte si, abyste se nezranili (ale nezačněte se flákat)! |
| 9. Předchozí večer na flámu cítíte celý další den. Dříve se vám to aspoň podařilo vyběhat. Játra mají co dělat, aby zregenerovala tělo po protančené noci i náročnějším tréninku. Případně ještě po něčem jiném. |
| 10. Inovace, které jste dříve hltali – ve cvičení, ve svršcích či botách, nebo třeba ve sporttesterech a dalších supertechnických vychytávkách (které by vám měly usnadnit život), už nějak nestíháte vstřebat. Depka, že? |
Nicméně pro vás máme dobré zprávy: Sportovní život nekončí! Nalezením nových výzev lze překonávat „osobáčky" i později, i když to nebude v absolutních hodnotách. Což ale taky nevadí, jen si najdeme jiná měřítka: veteránský osobák v kategorii (tedy například nejlepší pětka po padesátce), nebo zkusíme zcela jiné závody – v jiném terénu, s překážkami, popřípadě třeba kolo či triatlon. Mají-li tyto sporty k sobě blízko (společný jmenovatel vytrvalost), můžete se pár let opět zlepšovat s tím, jak budete lépe zvládat techniku třeba v plavání i celkovou taktiku. Takže, hlavu vzhůru, co je to věk? Jen nějaké číslo do statistik.
