Závadová o neúspěchu: Nepláču, ale je to poslední varování. Musím se zbavit strachu

„Jdu se vyplakat," zahlásil slovenský závodník Richard Nagy po diskvalifikaci za špatnou obrátku na dlouhé polohovce, když míjel českou závodnici v novinářské mixzóně. „Tak na mě počkej," odvětila se smutným úsměvem Závadová. Po 28. místě na krátké polohovce si nespravila chuť ani na dvojnásobné trati.

„Už kvůli plavání ale nepláču. Spíš mě to vnitřně mrzí," přemítala. „Pár dní zpátky jsem si to sumarizovala. Věděla jsem, že jsem na mistrovství světa nepřijela v top formě. To se stane. Když jsem se na to ale koukala zpětně, tak se mi na vrcholné akci vždycky povedl aspoň jeden závod. Teď se mi nepovedl ani jeden. A to je pro mě rozhodně takové poslední varování," líčila.

Závadová po olympijských hrách v Rio de Janeiru cítila potřebu změny a po několikaměsíčním oťukání se před dvěma lety přemístila na zbytek olympijského cyklu do Austrálie. „Musím říct, že kdyby nebylo Austrálie, tak už asi neplavu. Ale musím se zamyslet nad tréninkem. Čeká mě poslední rok, dva kariéry a chci do toho dát maximum. Neberu pobyt v Austrálii jako ztracený. I když jsem trénovala jinak, tak jsem něco pro sebe dělala. Asi mi ale chybí vytrvalost, na to se tenhle podzim musím zaměřit. A mířit na to, abych splnila limit na olympiády," uvažovala.

Majitelka bronzu z dlouhé polohovky na ME v roce 2012 tuší, že změna povede přes změnu tréninkové skupiny, v Austrálii by ráda zůstala. „Říká se mi to těžko, protože mám kamarády ve skupině hrozně ráda. Ale přišla jsem z jiného prostředí, kde jsem naplavávala hodně kilometrů, do prostředí, kde se jede hodně do rychlosti. A moc mi to nesedí. Takže musím promluvit s trenérem, jestli mi umožní trénovat jiné tréninky. Je vidět, že jednou za rok se mi povede zaplavat dobře," popisovala.

Současně ale cítí, že se od olympiády v Riu, kde neplavala podle představ, pere hlavně s vnitřním nepřítelem. „Dosud jsem si neuvědomila, jak moc mě olympiáda poslala dolů. To měl být můj vrchol ještě s trenérem Strnadem (bývalý kouč Vysokoškolského sportovního centra na Strahově - pozn. red.), od té doby se ale peru vším možným. Obecně nejsem nervák, ale když přijde na vlastní nervozitu, tak mám na sebe velká očekávání, a to mě svazuje. Na start potřebuju jít s tím, že vím, co dělám, a že na to mám. Já na závod jdu se strachem," říkala šestadvacetiletá plavkyně.

Na šampionátu pomáhá pracovat s myslí závodníků psycholog Michal Šafář, Závadová ale začala své problémy řešit ještě před odletem do Asie. „Michal je dobrý, dokáže odpoutat stres. Já jsem ale už před měsícem začala spolupracovat s psycholožkou, se kterou budu pravidelně v kontaktu. A učím se meditovat. Už je to pár let, co se mi podařilo zaplavat dobře. A když tam jde člověk s tím, že se bojí bolesti, že se bojí toho, že zase neuspěje, to je hrozně svazující. Peru se s tím skoro na každých velkých závodech a musím se toho zbavit. To je moje největší chyba poslední tři roky," vyprávěla Závadová.

Českým plavcům se v Koreji nepodařilo vyplavat finálovou účast, podle Závadové ale o neúspěšnou misi nešlo. „Když se podíváte celkově na mistrovství světa, tak je tady spousta favoritů, kteří ani nepostoupili do semifinále. To, že my jsme tady nepostoupili do finále, bereme jako velký neúspěch, ale v celku jsou to jen malé kousky. Myslím, že jsou tady větší federace, které mají ještě větší problémy. Je vidět, že předolympijský rok je takový všelijaký. Španělé se trápí, Američani nepředvádí úplně nejlepší výkony. Na dlouhé polohovce nenastoupil nástupce Michaela Phelpse. Myslím si, že všichni víme, že do příštího roku do toho musíme šlápnout. Američani budou stoprocentně na vrcholu. A my? Věřím, že můžeme předvést taky hodně," dodala s vírou v lepší zítřky.