Článek
Často slyšíme, že český hokej by si měl brát příklad od Švédů. „V Česku se bereme moc vážně. Říkáme si: jsem v tomto klubu, nebylo by to v jiném lepší? Takhle ve Švédsku nepřemýšlejí, nespekulují. Prostě regionálně někam patří a jsou tam do patnácti let. Teprve v tomto věku se ti nejlepší, když jdou na střední školu, přesouvají do akademií. A za tento přechod neplatí žádné tabulkové odstupné," říká Martin Hosták, bývalý reprezentační útočník, který ve Švédsku odehrál za týmy MoDo, Södertälje a Lulea devět sezón.
Svůj vliv mají v této zemi i vzdálenosti. Dalším tématem, který vyvolává emoce, jsou příspěvky rodičů, které se pohybují od nuly až po tisíce, záleží na věku. Podle Hostáka jsou ve Švédsku daleko větší.
| Problematika výchovy hokejistů |
|---|
| Výchova hokejistů v Česku: Michelinská hvězda? Ne, cvičené opice! Dejte děti do ciziny, radí rodič |
„Minimálně desetinásobně vyšší než u nás. Možná ještě vyšší. Podpora od státu a hokejového svazu začíná právě až od středoškolského věku, tedy od zmíněných akademií. V mladším věku jdou všechny náklady na bedra rodičů, hokej se tam totiž do přechodu na střední školu považuje za kroužek, který rodiče dětem hradí," říká Hosták.
Ve Švédsku se vše platí
Co se týče dopravy, zapomeňte na společné cestování autobusem. Na severu Evropy tohle řeší rodiče. „U nás jsme trochu zhýčkaní a myslíme si, že by kluby měly za rodiče všechno platit. Ve Švédsku rodiče vědí, že pokud chtějí dát dítě na hokej, bude je to něco stát. Přestože je Švédsko extrémně sociální stát, tak se v něm stejně za všechno platí. Mnohonásobně víc než u nás, což platí už třeba o školce," vzpomíná Hosták, který kvituje, že se u malých švédských hokejistů neřeší debakly, výsledky. Pevný dril tam není preferovaným stylem, dítě se má hlavně sportem bavit, nenásilně se učit.
„Tam je úplně normální, že se dítě po dvaceti minutách tréninku sebere a jde na střídačku, protože už ho bolí nožičky. Rodičům ani trenérům to nevadí. Prostě to není jako u nás, kde má div ne od pěti let vrcholový trénink. Je to dané i členskou základnou, která je ve Švédsku mnohem větší. V Česku většina rodičů vidí ve svém klukovi druhého Jágra a jak jim budou před očima cinkat milióny dolarů. Tohle je náš dost významný problém," upozorňuje Hosták, současný generální manažer Zlína.
Ve Finsku je trh otevřený, férový
Finsko, země, která má proti Česku o polovinu méně obyvatel, ale téměř o sto zimních stadiónů více. I zde vše vychází od dětí, samozřejmě. Pokud ty se podaří zaujmout, mohou časem slavit úspěchy. Na posledních sedmi světových šampionátech Finové šestkrát přešli přes čtvrtfinále, bránu úspěchu.
„Ve Finsku rozhodně neexistuje žádné tabulkové odstupné jako u nás, není to tak složité. Vše je založeno na volném pohybu, trh je otevřený, a tedy i férový. Samozřejmě ale nastanou případy, kdy se klub se svým hráčem není schopný dohodnout na smlouvě a daný kluk bez jakékoliv kompenzace odejde pryč," říká Ivan Huml, útočník Chomutova, který strávil osm sezón ve Finsku v Kärpätu Oulu a TPS Turku.
Jedním případem bylo zázračné dítě. Tím byl Mikael Granlund, který byl v Oulu obrovskou hvězdou už od dorosteneckého věku a v sedmnácti letech bez náhrady odešel do IFK Helsinky. „A podívejte, kde je teď, válí v NHL za Minnesotu. Klub prostě udělal chybu, že si takovou hvězdu nechal utéct do IFK, a odstupné tam nikdo neřeší," dává příklad pětatřicetiletý útočník.
Peníze od svazu, příspěvky rodičů. Své místo mají i sponzoři. Pokud tady uspějete, můžete narazit na silný finanční pramen. „V Oulu měl klub minimálně sedm zaměstnanců se samostatnou kanceláří, kteří sháněli sponzory pro svá juniorská a mládežnická družstva a starali se o provoz a marketing pro mládež. Musím říct, že servis a zázemí pro mladé tam je na vynikající úrovni. Bez sponzorů by to fungovalo jen těžko," je přesvědčený Huml, který má jasný názor ohledně tabulkových odchodů v Česku.
Tabulková metoda není dobrá
„Rozhodně to není systém, který funguje ideálně. Byl bych pro nějakou rozumnou změnu. Ale je to těžká otázka, chápu kluby, že nechtějí přijít o peníze, které do výchovy svých mladých hráčů investovaly. Je ale jednoznačné, že tabulková metoda není dobrá, nás Čechy oproti některým cizincům znevýhodňuje."
Na uplynulém mistrovství světa v Paříži Češi prohráli se Švýcary. Porážka, která bolí více než od Ruska, Kanady, Švédska. Tlačí se Švýcaři už před český hokej? Otázka, na níž může v blízké době přijít odpověď, která nemusí být ale povzbuzující.
„Pokud chce mladý hokejista ve Švýcarsku změnit klub do 9. třídy, je to možné bez jakékoliv náhrady. V dorostu pak podepisují svazové smlouvy a musí v daném klubu odehrát dva roky. Pokud chtějí přestoupit, jsou nastaveny sankce, případně se hráč dohodne s klubem na určité kompenzaci," říká bývalý útočník Josef Marha, který odehrál třináct sezón za Davos.
Dítě se vše učí, kluby piplají ty nejmenší od úplných základů. I tady rodiče musí přispívat. „Přesnou částku nevím. Mezi dorostem a juniory může hráč přestoupit kamkoli bez náhrady, pokud nemá podepsanou smlouvu. Výchovné se platí zpětně, až když hráč začne hrát v dospělých kategoriích. Odstupné se pak počítá, kolik má odehráno, v jaké soutěži hraje. Pak ještě dostává klub za to, kolik zápasů odehrál v národním týmu," připomíná Marha, který působí v současnosti jako trenér.
Sám si myslí, že současný stav v českém prostředí není ideální. Nedostatek financí ze strany rodičů může některé děti od hokeje odstřihnout. „Myslím, že by se s tím mělo něco dělat, protože spousta dětí skončí jenom kvůli tomu, že rodiče nezaplatí, protože na to nemají nebo prostě nechtějí dávat peníze za syna jenom, aby si prodloužil kariéru v jiném týmu, kde je o něj zájem, když stejně vědí, že za pár let bude končit."
