Článek
Tampere (od našeho zpravodaje) - „Všechno, co na turnaji dosud bylo, se maže. Čeká nás úporný soupeř, ale je potřeba od začátku udělat všechno, aby celou dobu za kratší konec tahali Němci," tvrdí 36letý útočník.
Lehká nervozita je podle něj v pořádku. „Na ní není nic špatného, každý to má trochu jinak. Když se pak ale hodí puk, tak už hrajete a je to pryč. Zásadní je, abychom byli mentálně nachystaní odevzdat na ledě úplně všechno. Tak moc musíme chtít ten čtvrteční zápas vyhrát, že ze sebe vydáme to nejlepší," uvažuje nejzkušenější z reprezentantů hrající už na devátém šampionátu v kariéře.
Červenka touží historicky nejdelší období českého hokeje bez medaile z MS utnout i proto, že sám byl na řadě akcí, kde se národní tým na stupně vítězů nedostal. „Nechcete tohle opakovat pořád dokola, všichni máme stejný cíl, prolomit to české čekání na úspěch. Každopádně si věříme, sílu nesporně v mančaftu máme. Teď ji jen ukázat. Musíme ale chtít vyhrát naší hrou, ne čekat, co se stane nebo co provedou Němci," naznačuje.
„Když se povede dostat mezi nejlepší čtyřku na turnaji, hrajete do posledního dne a dostanete odměnu za celou práci na mistrovství. Věřím, že tohle si uvědomujeme všichni a snad to podle toho bude na ledě ve čtvrtek odpoledne vypadat," přeje si Červenka.
Vzpomínka na úspěch je pro něj vždycky silnější než bolavá vypadnutí. „Zkušenost, že si zahrajete velký zápas a uspějete v něm, důležitá je. Přichází situace, ve kterých už člověk byl, proto by ho neměl nic překvapit. Jenže čím jsem starší, tím cítím větší zodpovědnost. Jako mladší si tohle třeba tolik nepřipouštíte," uvědomuje si.
Občas národní tým dovedou nakopnout i nečekaný projev nebo gesto kapitána. „I kdybych měl něco nachystané, nebudu říkat do médii, co by mělo zůstat v kabině. O motivaci ale není ani třeba mluvit, čím je tým hladovější, tím lepší. Uspěje však jen to mužstvo, které si dovede všude pomáhat a v každé herní situaci dokáže být spolu," přemítá Červenka.