Článek
Zleva bývalí fotbalisté Karol Dobiaš, Ivo Viktor a Antonín Panenka odhalují hvězdu mistrům Evropy z Bělehradu, týmu, který byl uveden 22. března v Praze do Síně slávy FAČR.
Karol Dobiaš (vlevo), Ivo Viktor (uprostřed) a Antonín Panenka křtí hvězdu připomínající vítězství českých fotbalistů na evropském šampionátu v Bělehradě v roce 1976.
Zleva bývalí fotbalisté Karol Dobiaš, Ivo Viktor a Antonín Panenka v Síni slávy FAČR v Praze pózují u trofeje pro vítěze ME v Bělehradu v roce 1976.
Jít do pokleku jim ani v sedmdesáti nedělalo problémy. Vždyť se takto něco napózovali. I před památným bělehradským finále se Západními Němci přece podobně klečeli a nechávali fotoreportéry donekonečna mačkat spoušť.
„Jenže to už jsou jen vzpomínky. I když vzpomínky strašně krásné," vracel se o čtyřicet let zpátky Patino, jak tenkrát říkávali fanoušci i spoluhráči Karolu Dobiašovi. „Tenkrát jsme z pokleku vyskočili jako laně, ale teď aby mně pomohl někdo vstát," obracel se tázavě na svého parťáka Antonína Panenku.
„Na mně to tedy nechtěj, jsem rád, že chodím," smál se exekutor rozhodující bělehradské penalty. „Nebo také nejslavnější tokár kovov, jak u nás na Slovensku říkáme soustružníkům," neopomněl Dobiaš ani po letech připomenout, že oni dva s Panenkou se vyučili soustružníky a Tonda svým vysoustruženým dloubákem či chcete-li padajícím listem do Maierovy sítě dovedl svou následnou fotbalovou profesi k dokonalosti.
Čecha nahradit bude těžké, ale ne neřešitelné, míní Víktor
„Pořád jako kluci," bavil se Ivo Viktor, jemuž mezitím dali za úkol přemýšlet o případných nástupcích Petra Čecha, pokud by se gólman Arsenalu a národního týmu po evropském šampionátu ve Francii opravdu rozhodl ukončit reprezentační kariéru.
„Obavy bych rozhodně neměl, protože naše reprezentace měla vždy kvalitní brankáře. Pláničkou počínaje, přes Schrojfa, i já si troufnu se mezi ně počítat. Bude sice náročné nahradit Čecha, který stojí v bráně už čtrnáct let, ale neřešitelné to nebude. Vždyť je tady Vaclík, i Koubek vypadá dobře... Jen reprezentační zkušenosti jim chybí, protože v Čechově éře je to stejné, jako to bylo v mé. Ani on do brány nikoho nepustí, což jsem i já slýchával hodně často. A ať je to jak chce, reprezentační zápasy se nedají ničím nahradit, takže ti mladí kluci se s tím budou muset poprat," nahlas přemýšlel Viktor, zatímco Dobiaš se přece jen zvedal z mramorové podlahy od své hvězdy.
„A to v sobotu budu muset jít do pokleku zase, protože mě na podobnou slávu pozvali do Bratislavy," povzdechl si, i když i z povzdechu bylo cítit, jak se někdejší velký player slavné Trnavy a poté Bohemians na bývalé slovenské spoluhráče těší.
Všechny tři legendy podepisovaly knihu 50x Fotbalista roku
„Tady v Čechách se ještě scházíme a i fotbal si zahrajeme. V poslední době už vlastně jen se starou gardou Bohemky, kterou ještě musí doplnit třeba Honza Berger. Na Slovensku se ale naše fotbalová parta už dohromady nedá. Ondruš žije ve Švýcarsku, z Bély Masného se stal bezdomovec, po Pollákovi pátrají marně, Čapkovič prodělal dva infarkty, další si stěžují na kolena, záda a všelijaké choroby," litoval Dobiaš, že si s nimi už nikdy nestrčí balón jako kdysi.
Snad i myšlenky na slovenské spoluhráče mu pomohly, aby se narovnal jako jura a společně s Viktorem a Panenkou se pustil do improvizované autogramiády knihy nakladatelství XYZ „50x Fotbalista roku", která se v těchto dnech objevila na knižních pultech. I on samozřejmě mezi třiatřiceti vítězi ankety Fotbalista roku figuruje. Aby ne, když Patino byl jen jeden, jak se ostatně i v knížce píše.
„Svatá slova, i když teď mě to víc než k fotbalu táhne ke kartám, u kterých se nemusí běhat a už teprve ne shýbat se do pokleku," smál se Karol Dobiaš postávající na své čerstvě odhalené a šampaňským pokřtěné bělehradské hvězdě.
