Článek
Berte vítězství v anketě stále jako by to bylo poprvé, nebo už vám zevšedněla?
Nezevšedněla, každého titulu Fotbalisty roku si vážím stejně. Jen ten první mezi nimi má trošku zvláštní postavení. Hodně těžké je držet se neustále na vrcholu a rok co rok dokazovat vysokou výkonnost. Každý titul je důkazem, že jsem odváděl dobrou práci a měl na to, abych se udržel mezi kandidáty na toto prestižní ocenění. To mne těší a dál motivuje.
Komu byste dal trofej vy?
To je těžké, někoho vybrat. Konkurence je opravdu velká. Za minulý rok bych se rozhodoval mezi Davidem Lafatou a Tomášem Sivokem, kteří měli výborný rok, ale jsou tu i další. Třeba Vláďa Darida podává skvělé výkony v Herthě Berlín. Opravdu je to obtížný výběr.
Nemohu se nezeptat na Arsenal. V sobotu trenér Arséne Wenger řekl, že vás nelze ještě odepisovat z boje o titul. Souhlasíte s ním?
Souhlasím, všechno je možné. V Premier Legue může každý porazit každého. Leicester je jediný tým, kterému se zatím vyhnul větší výpadek a nemá tolik zraněných. Nehrají žádný pohár, takže se mohou soustředit jen na ligu, hráči mají čas si odpočinout a připravit se na víkendový vrchol. Všichni ostatní už nějaké výpadky měli. Když se nám podaří vyhrát zbývajících osm zápasů, což není nereálné, a Leicester i další ještě klopýtnou, tak pořád máme šanci o titul bojovat.
Chelsea není v top formě, výpadky mají oba kluby z Manchesteru. Nebylo by z tohoto pohledu nezískání titulu promarněnou šancí?
Jak se to vezme. Vyhráli jsme Community Shield, ale vypadli ze všech dalších pohárů. To by bylo mnohem méně, než jsme si předsevzali.
Zmínil jste výpadky Arsenalu. Čím si je vysvětlujete při pohledu z branky na spoluhráče?
Vždycky v nejméně vhodnou chvíli se nám někdo zranil. Týkalo se to hráčů, kteří by většinou nastupovali v základní sestavě. Příležitost tak dostali mladí, někteří chytili šanci za pačesy. Přišli jsme ale o možnost v náročném programu prostřídat kádr, hráli a hrají ti, co byli a jsou zdraví. To se projevilo hlavně v posledních dvou měsících, kdy výsledky nebyly podle našich představ.
Arsenal má opravdu velikou marodku. Není problém třeba v lékařském zabezpečení, nebo přetrénovanosti?
Arsenal má lékařské zabezpečení na stejně vysoké úrovni jako ostatní top kluby Premier League. Zranění je hodně, to je pravda, ale problém není ani v tréninku. Spousta hráčů si odnesla zranění ze soubojů v utkáních, což neovlivníte.
Jak pokračuje rekonvalescence Tomáše Rosického?
Podle toho co vím, bohatě naplňuje plán rekonvalescence, takže by měl být brzy připravený. Samozřejmě za předpokladu, že nepřijdou komplikace. Měl by stihnout i evropský šampionát. Trénuje poctivě a natrénováno měl i v lednu před svalovým zraněním, jen to nemohl využít.
Kdy se vrátíte po zranění lýtka do brány vy?
Tento týden začnu trénovat. Po reprezentační pauze už bych měl být v plné kondici a připravený na zápas s Watfordem.
Cítíte v kabině, že někteří fanoušci dávají hlasitě najevo, že Wengera už na lavičce nechtějí?
Jsem v Arsenalu první rok, těžko se mohu vyjadřovat k tomu, co bylo. Co vidím, je obrovské úsilí trenérského týmu i všech hráčů, abychom hráli co nejlépe a vyhrávali. Poslední dva měsíce se nám výsledkově nevydařily, tím vznikl ten bodový rozdíl od Leicestru. Chápu, že fanoušci, léta toužící po titulu, to nesou těžce.
V reprezentačním áčku už jste čtrnáct let, vyrovnal jste rekord Karla Poborského 118 starty. Nepřemýšlel jste o tom, jak dlouho budete ještě oblékat dres národního mužstva?
Správně jste řekl, že v reprezentaci jsem už čtrnáct let. V létě mi bude čtyřiatřicet. Řekl jsem si, že po mistrovství Evropy si v klidu sednu a zvážím, jestli budu v reprezentaci pokračovat, nebo tuto kapitolu uzavřu a soustředím se na klub. Cítím, že každý den odpočinku, bez cestování a dalších dvou zápasů, je pro mne dobrý. A platit to bude čím dál, tím víc.
Na konec kariéry ale nemyslíte...
V mém věku to může být kdykoliv, kterýkoliv rok. Ve fotbale se může stát cokoliv, a rozhodnutí o konci kariéry vůbec nemusím udělat já. Přijde vážné zranění a budu muset skončit, aniž bych sám chtěl. Bez schopného těla, záměrně neříkám zdravého, protože zdravé tělo je u vrcholových fotbalistů relativní pojem, to prostě nejde. Stát se můžu opravdu cokoliv, proto nad tím nepřemýšlím. Dokud to půjde, fotbal mě bude bavit, to znamená, že budu mít motivaci ráno vstát a jít do té svojí práce s pocitem, že do toho jdu na sto procent, protože mě fotbal stále naplňuje, tak budu pokračovat. Když budu cítit, že už se mi nechce dát tomu všechno, jako jsem vždycky dával a dávám, tak skončím a budu dělat něco jiného. Co by to bylo, zatím neřeším.
