Život Diega Maradony byl plný průšvihů a skandálů. Které byly ty největší?

Maradona pocházel z velmi chudých poměrů, a možná i proto se jeho životní cesta několikrát zastavila jak na vrcholu, tak na absolutním dně. Na jedné straně byl vyhlášen nejlepším hráčem dvacátého století, na straně druhé dlouhodobě bojoval s obrovským zájmem veřejnosti i závislostí na kokainu a alkoholu.

Není se tedy čemu divit, že byl mnohokrát předmětem šťavnatých skandálů. Které byly ty největší?

Nejslavnější zápas Diega Maradony a jeho nejslavnější dva góly. Jeden geniální, druhý daleko za hranicí sportovního chování a fair play. Ve čtvrtfinále mistrovství světa v Mexiku 1986 porazila Argentina Anglii 2:1 a Maradona obstaral oba góly. První legendárně rukou, druhý po neskutečném sólu přes pět anglických soupeřů.

"Zčásti Maradonovou hlavou, zčásti rukou Boží," okomentoval branku sám argentinský kapitán. Trenér národního týmu Anglie Bobby Robson měl však jiný názor: "Nebyla to žádná boží ruka, ale ruka darebáka. Bůh s tím neměl nic společného." Legendární zápas navždy upevnil Maradonovo místo jak mezi fotbalovými velikány, tak mezi fotbalovými lumpy. Argentinci nakonec turnaj vyhráli a stali se mistry světa.

Maradona přišel do Evropy v roce 1982, kdy se upsal slavné Barceloně. Jeho dvouleté působení v katalánském klubu se však příliš nepovedlo, často měl problémy s vedením klubu, konkrétně s jeho prezidentem Josepem Núñézem a potýkal se také se zraněními. Vše vyvrcholilo ve finále tamního poháru v roce 1984, kdy se Barcelona utkala v Madridu s mistrovským Bilbaem, a to před zraky sta tisíc fanoušků a samotného krále Juana Carlose.

Maradona byl během zápasu pravidelně faulován, těžce urážen a provokován nejen protihráči, ale hlavně fanoušky, kteří nešetřili ani rasistickými narážkami. V závěru zápasu Maradona rozpoutal obrovskou rvačku, do níž se zapojili hráči obou týmů a během které slavný Argentinec rozdával tvrdé rány hlavou, lokty, ale i koleny. Bitka skončila zraněním desítek lidí, včetně novinářů či rozhodčích. Maradona vyfasoval osmnáctiměsíční trest a raději přestoupil do Neapole.

Maradona byl pod neustálým dohledem médií a často tlak veřejnosti neustál. V době před mistrovstvím světa 1994 byl ostře kritizován za svou nadváhu a nedostatečnou fyzickou připravenost. Na to se Maradona rozhodl reagovat po svém - po reportérech před jeho domem v Buenos Aires začal střílet vzduchovou puškou.

Další incident s novinářem se stal v roce 2010, kdy měl Maradona zveřejnit soupisku Argentiny na světový šampionát v Jihoafrické republice. Při cestě na tiskovou konferenci nešťastně přejel kameramana, kterého následně počastoval sprostými nadávkami.

Již během jeho kariéry bylo obecně známo, že užívá kokain, několikrát kvůli tomu vyfasoval klubovou pokutu, stejně jako za celou řadu dalších přestupků, jako byly pozdní příchody. Jeho první dopingový skandál přišel v roce 1991, kdy dostal patnáctiměsíční zákaz fotbalu za kokainový nález.

Jeho slavnější neporozumění s dopingovým testem se událo na mistrovství světa 1994 v USA. V prvním zápase dokázal Maradona vsítit branku Řecku, kterou střelec neslavně oslavil energickým sprintem ke kameře, div mu nevypadly oči z důlků. Údajně i tyto záběry přinutily dopingové komisaře Maradonu otestovat. Po pozitivním nálezu byl poslán domů, a gól proti Řecku tak byl jeho poslední v reprezentačním dresu.

Neapol je jednoznačně Maradonovým nejznámějším angažmá. Vždyť argentinská hvězda dokázala z podprůměrného týmu udělat vítěze Serie A a Poháru UEFA. Jenže jeho život v Neapoli nebyl zdaleka jen fotbalový. V roce 2009 italská vláda prohlásila, že Maradona stále dluží na daních více než 37 milionů eur. Při návštěvě Itálie byly později Maradonovi zabaveny hodinky a diamantové náušnice.

Byl často kritizován také za úzký vztah s kriminální organizací Camorra, která se údajně postarala i o to, aby Neapol s Maradonou nevyhrál italskou ligu v roce 1988. Nesmíme zapomenout ani na skandál ohledně nemanželského syna Diega Sinagry v závěru jeho italského působení. Maradonovo otcovství potvrdil italský soud v roce 1993, sám hráč syna přiznal až o čtrnáct let později.