Článek
Berlín (od našeho zpravodaje) - Činil tak i přesto, že jeho opora finále nedohrála. Samozřejmě kvůli zranění. Spolehlivý Rodri zřídka podá takový výkon, který by omlouval jeho vyřazení ze základní jedenáctky o poločasové přestávce.
Na zlatém Euru platil za nepostradatelný článek sestavy. Osmadvacetiletý záložník, který se kromě téměř bezchybné hry vyznačuje i zastrkaným dresem po vzoru legend minulých dekád, byl pro španělský úspěch naprosto klíčový. Diktoval tempo hry, spoustu toho naběhal, vyhrál nespočet soubojů.
A když novopečeným mistrům Evropy v osmifinále s Gruzií teklo do bot, nazul střelecké kopačky a vyrovnal. Po úspěšném boji o zlato navíc mohl zapózovat se soškou pro nejlepšího hráče Eura.
Proto by De la Fuente, jenž Rodriho koučoval už na vítězném mistrovství Evropy do devatenácti let v roce 2015, svému oblíbenci Zlatý míč tak moc přál. Ještě k tomu když v dresu Manchesteru City k černé práci přidal i devět gólů a dvanáct asistencí.
Jenže skromný fotbalista, který při svých začátcích ve španělské nejvyšší soutěži bydlel na studentské koleji, takhle nepřemýšlí. „Už by to chtělo, aby Zlatý míč vyhrál nějaký Španěl, to je pravda,“ reagoval bryskně po vítězném finále. Bez toho, aby zmínil sám sebe.
O možném zisku nejprestižnější individuální trofeje se ale rozpovídal i dříve. „O fotbale uvažuji jen z hlediska týmu. Je mi jasné, že hráči na mém postu nemají moc šancí vyhrát Zlatý míč. Ale já bych neměnil. Má pozice je na celém fotbale to nejkrásnější,“ vyprávěl během turnaje.
Poctivá odpověď poctivého defenzivního záložníka.
Ale tak krásné věci by přece zasloužily ocenit. I když na trofej pro nejlepšího hráče planety si brousí zuby i další hvězdy. Hvězdy, které k ní mají blíže, jelikož se přece jen častěji pohybují blíže k soupeřově brance.