Kanonýr na druhé straně. Olmo se pasoval do role hrdiny na brankové čáře

Berlín (od našeho zpravodaje) - Řádná hrací doba spěla ke svému konci, Anglie dotahovala ztrátu. Simónovy rukavice po rohovém kopu zvládly vyrazit hlavičku Declana Rice jen k Marcu Guéhimu. Dalšímu soupeři.

„No, tak tohle je vážně průšvih,“ proběhlo asi hlavou leckterému příznivci borcům v sytě červených dresech. O hráčích ani nemluvě.

Guéhi zamířil mimo dosah gólmana a početná enkláva anglických fanoušků už odlepovala paty od země. Stadion jako by na pár milisekund v očekávání ztichl.

Pak se ale na brankové čáře zjevila španělská spása. Nesla jméno Olmo.

Středopolař s desítkou na zádech stále přesně tam, kde měl. Hlavou odvrátil míč, který by jinak se stoprocentní jistotou skončil v síti.

Pak nastala čistá, ničím nezkažená euforie. Olmo zakřičel tak, že ho musel slyšet snad celý Berlín. Jako kdyby on sám skóroval. Měl proč. Obrovskou radost neskrývali ani jeho parťáci. Věděli, že megašanci soupeře přečkali bez úhony.

Zlomení Angličané správně tušili, že další podobná už nepřijde.

Olmo, který si díky třem vstřeleným gólům odveze z Německa i zlatou kopačku pro jednoho z nejlepších střelců šampionátu, se činil i na opačné straně hřiště. I přes svých 176 centimetrů, což není nijak závratná výška. Obdiv celého Španělska si předplatil minimálně na rok dopředu.

„Kromě zlaté kopačky by měl dostat i zlatou hlavu. Zázračný moment, který se zapíše do historie španělského fotbalu,“ píše deník Marca.

„Zákrok, který zůstane navždy lidem v paměti,“ doplňuje La Vanguardia.

Kreativní záložník přitom v úvodu turnaje v elitní jedenáctce Španělska ani nefiguroval, zaskakuje za zraněného Pedriho. A i přes tři vstřelené branky a nesporné ofenzivní dovednosti zůstane v historii uplynulého Eura zapsán pod heslem „pes obranář“. Zatraceně dobrý.

Zase jednou se tak potvrdilo otřepané fotbalové klišé.

Útok vyhrává zápasy. Obrana tituly. Nebo spíše titulové zápasy?