Článek
Videogalerie k zápasu Česko – Moldavsko
Andrův stadion evidentně olomouckým odchovancům svědčí. Před rokem tady rovněž při premiéře v nároďáku zazářil Mojmír Chytil, když vstřelil hattrick Faerským ostrovům. Nyní jste vy rozhodl utkání s Moldavskem. Jak se cítíte?
Je moc hezké vrátit se domů a odehrát takový zápas. Tak jsem si to nějak představoval.
Co převládá s ohledem na konec kouče Šilhavého? Radost, nebo smíšené pocity?
Určitě smíšené pocity. Těžko se mi to ale hodnotí, protože jsem byl v reprezentaci poprvé. Chtěl jsem prostě na hřišti nechat všechno a trenérovi se tím odvděčit. Bohužel, dneska skončil, takže to budu muset ukázat i někomu jinému.
Vstřelil jste gól, máte asistenci, a ještě po faulu na vás přišla pro hráče soupeře druhá žlutá karta, která znamenala jeho vyloučení. Takže zápas snů?
Asi ne. Byl to ale samozřejmě pro mě jeden z nejdůležitějších duelů kariéry. Přirovnal bych ho k těm z Ligy mistrů nebo jiných evropských pohárů. Takové velké zápasy mám rád, vyžívám se v nich a jsem rád, že jsem to tady takovým způsobem mohl potvrdit. Nejdůležitější ovšem je, že jsme vyhráli a postoupili.
Jaroslav Šilhavý odchází z tiskové konference, poslední v roli trenéra národního týmuVideo: Sport.cz
Gól jste slavil prstem před ústy. Byl to nějaký vzkaz vašim kritikům?
Ne. Mám prostě takovou oslavu. Dělám to tak i v Plzni. Moje dcera Elenka s tím přišla. Přála si, abych to dělal vždycky, když se ona bude dívat na televizi. Doufám, že o to nepřišla, nebylo to ještě moc pozdě, snad už nespinkala. Jsem rád, že jsem to pro ni mohl udělat.
Bude zápisné vysoké?
Nevím, zeptám se, jaké je, a určitě ho s radostí zaplatím.
Může se dnešním postupem zapomenout na to, co všechno se v reprezentaci dělo za poslední rok?
Je to možné. Hodně lidí ale žije spíše neúspěchem. V Česku se strašně rychle zapomíná na dobré věci. Je to škoda, protože náš tým je kvalitní a zase postupem splnil stanovený cíl.
V Polsku jste prostor nedostal. Počítalo se dopředu s tím, že když tam postup nevybojujete, že tady budete útočníkem číslo jedna?
To nevím. Když jsme sem ale přijeli a poprvé jsme se potkali na hotelu, přišly první náznaky. Trenéři za mnou chodili a říkali, abych se na to nachystal. Nedával jsem si to ale do hlavy a ani jsem nebyl nervózní. O pozici útočníka číslo jedna bych ale nemluvil. Byli tu Mojmír Chytil, kluci ze zahraničí – Tomáš Čvančara a Adam Hložek. Důležité zkrátka bylo, abychom zápas zvládli, ať hraje kdokoliv, a to se povedlo.
Čeští fotbalisté slaví s fanoušky v Olomouci postup na mistrovství EvropyVideo: Sport.cz
Jak velkou motivací pro vás evropský šampionát v následujícím půlroku bude?
Zásadní bude, abych si udržel výkonnost, kterou se prezentuji v klubu. Důležité bude i zdraví. Pak uvidíme, co přijde za trenéra. Zda v jeho plánech budu schopen pomoci týmu, zda budu pro jeho záměry užitečný.
V hledišti jste měl rodinu, příbuzné. Koho jste hledal nejvíce?
Byli tady všichni Hujerovi. Asi tátu. Po zápase jsem se ale bavil s manželkou a ta říkala, že když jsem dal gól, nevěděla, co má dělat. Prý si jen šeptala pod nos jo, jo. Takže neslavila, protože jí to asi ještě moc nedochází a mně také ne. Přijde to asi až s postupem času.
Jaké to bylo, když po dlouhé době v Olomouci zase vyvolávali vaše jméno?
Vzhledem k tomu, že mě po celé republice nemají rádi a že od té doby, kdy jsem tu dal dva góly, tak už ani tady, tak jsem si říkal, že to pro mě není dobrá situace. Otočilo se to však a já jsem za to jen rád. Proto fotbal hrajete.
