Článek
Videogalerie k zápasu Česko – Moldavsko
Co vás k rozhodnutí, že skončíte, vedlo?
Byli jsme u týmu nějaký pátek, přes pět let. Situace kolikrát eskalovala, tlak na mou osobu byl v posledních týdnech enormní. S klukama (z realizačního týmu) jsme se před zápasem rozhodli, že už dál pokračovat nebudeme a skončíme.
Měla na vaše rozhodnutí vliv aféra, kdy vyrazili v noci na tah Jakub Brabec, Vladimír Coufal a Jan Kuchta?
Hodně mě to ranilo. Nicméně už to v nás zrálo nějakou dobu. Vliv tyhle události měly, ale ne zásadní. Každopádně k mému rozhodnutí přispěly.
Cítil jste, že vás kabina v tu chvíli zradila?
Trošku jo. Od těch kluků to byl úlet, ale zase si nemyslím, že to udělali kvůli Šilhavému.
Proč tedy?
Krátce jsme s nimi mluvili, nebyli schopní říct, proč se to stalo. U těchto tří bych nečekal, že by udělali tak obrovskou chybu. Je jim to určitě líto, ale bohužel. Ale nemyslím si, že by to udělali kvůli tomu, abych skončil.
Nepřipadne vám to zvláštní, když končíte po postupu na mistrovství Evropy?
Samozřejmě. Nebylo to jednoduché, zvlášť když po zápase panovala velká radost v kabině, i mezi fanoušky. Je to divné, ale to rozhodnutí padlo už předtím. Mohlo to dopadnout opačně, to by bylo horší. Klukům musím poděkovat, jakou práci odvedli po tom všem, co se za poslední týdny a měsíce kolem nároďáku stalo.
Jaké jste měl pocity na hřišti?
Když slavil celý stadion, měl jsem velkou radost, že se úkol podařilo splnit. Na Euru zase nechybíme. Věřím, že na něm budeme zase úspěšní, i když bez nás. Vždycky tvrdím že tým je na prvním místě, je to o něm, jeho úspěchu, ne o Šilhavém.
Kam řadíte tento postup?
Všichni po losu říkali, že je to jasné. Slováci nám říkali, že Čehůni mají zase štěstí. Ale nakonec se ukázalo, že to nebyla jednoduchá skupina. Moldavsko se pralo do posledního zápasu o historický postup na mistrovství Evropy, ani tento zápas s nimi nebyl úplně jednoduchý. Na hráčích však bylo vidět, že hodně chtějí. Nakonec se to povedlo.
Jak probíhalo vaše oznamování v kabině?
Byl jsem naměkko, život jde ale dál. Kluci jsou zvyklí, že trenéři odcházejí. Na některé hráče budu rád vzpomínat. Rozloučili jsme se a popřáli jsme jim hodně štěstí na Euro.
Jaká byla reakce předsedy fotbalové asociace Petra Fouska?
Předsedovi jsem to oznámil po zápase. Ani přesně nevím, jak reagoval. Vzal to na vědomí. Pak byl v kabině, když jsem to oznamoval hráčům. Poté si vzal i slovo a poděkoval nám.
Ukázalo se vám, jak je pozice trenére reprezentace náročná? Možná víc, než se na první pohled zdá?
V klubu pracujete každý den, tady se sejdete na deset dní zhruba pětkrát do roka. Děláte nominace, čeká se na výsledek. Celá republika ví, jak by to mělo být. Teď to eskalovalo. Od posledního srazu jsem nechápal zlost, agresi, nebo nevím, jak bych to přesně nazval. To vše k mému rozhodnutí pomohlo.
Máte představu, co budete teď dělat?
Teď potřebuju v první řadě pořádný odpočinek. Je to hodně náročné, jiné než na klubové úrovni. Hrajete za celou zemi, všichni jsme trenéři. Nebylo to jednoduché.
Na co budete nejvíc vzpomínat z pětileté éry, kdy jste dvakrát postoupili na Euro a na tom prvním jste došli do čtvrtfinále?
Když porazíte Anglii (v kvalifikaci) nebo postoupíte do čtvrtfinále mistrovství Evropy proti těžkému soupeři (Nizozemsko), jsou to krásné okamžiky. Na ty budu moc rád vzpomínat.
Myslíte, že vaše působení u národního týmu bylo úspěšné?
Je otázka, jak to vidí český lid. Jestli je to dost, nebo málo. Z mého pohledu je za námi kus práce. Dostali jsme se do A skupiny Ligy národů, kde jsme podle mě nepropadli. Dvakrát jsme se kvalifikovali na mistrovství Evropy. Za mě to bylo úspěšné působení. Ale nemluvím jen za sebe, ale i za své kolegy, Jirku Chytrého, Milana Veselého, Tomáše Galáska a další. Bez nich bych to nedokázal.